SENSUS

LÆTITIÆ ET GRATI ANIMI,

REVERENDISSIMO, SPECTABILI AC AMPLISSIMO

DOMINO, DOMINO

MICHAËLI HASCHKE,

CANONICO CAPITULARI CANTORI PERVETUSTI CAPITULI INGENUÆ ET EXEMTÆ
ECCLESIÆ AD S. PETRUM BUDISSÆ, ASSESSORI CONSISTORIALI ET EXAMINATORI
SYNODALI,

FESTO JUBILÆO

SACERDOTH SEMISAECULARIS,

29. SEPTEMBRIS 1852,

AB ALUMNIS SEMINARII LUSATICI AD S. PETRUM PRAGÆ

HUMILLIME OBLATI.

Tende Lesboum suaviter, Camœna,

Barbiton, grato reboënt verenda

Limina insignis rutilante festi

Lampade clara.

Arduæ plausu speculæ celebrent,

Et domus sacris gratiosa Musis,

Canticis lætis resonet juventæ

Consona menti.

Eia Consortes! holocaustum odorum,

Ferte plaudentes animoque promto,

Dum Potens sacris tribuit beata

Gaudia lustris.

Brachio Patrem tuebatur firmo

Calle securo thymeoque, mundi

Sator æternus, fidei Ministro

Suggerit auras.

Tempore ut verno zephyroque leni

Delius splendet radiis Olympo,

Grata sic vultus placidus revelat

Sensa Parentis.

Thureis aram cumulat fragrantem

Hodie donis adyto Sionis,

Atque libamen renovat Secundum

Jesu Sacerdos.

Ergo, Confratres, hilares ovemus,

Hæreat festum penitus medullis:

Et Deo grates referamus omnes

Justaque dona!

Jugiter vestris precibus, Fideles,

Vota condignis cupimus ligare,

Ut diu Patrem tueatur inde

Conditor orbis.

Nosque cum mittet famulos Redemtor,

Semina sparsum fidei credendæ;

Patriæ latum socio labore

Otia fausta:

Tum quidem semper redeunte sole

Gaudio, juncta resonaque voce,

Vota fundemus Superûm ad salutis

Regna corrusca.

Vivat ut longos Simeonis annos.

Atque multorum provehat salutem.

Temporum ut manet series optata,

Corda vovebunt.

Atque dum quondam pietate dulcis

Hora continget, tribuas, Redemtor

Ter Potens! justo et tenero Parenti

Præmia cœli!

Milosć boža na Tebi so wopokaže,

Je Ći dała swjećić swjedźeń swjatočny;

Chcyše Bóh to po njeskónčnej swojej hnadźe,

A tak zdźerža Tebje k doŁhom’ žiwjenju.

Haj! so radwješ na hodźinje přewjesołej,

A juž jedne połsta lět sy dźěłaćeŕ

Šěrokej we winicy tu Jězusowej,

K dalšemu šće skhow A Bóh Će skutkwanju.

Twoje słowo posylnješe, rozwučwaše,

Twoje wopory so Bohu lubjachu;

Z wulkim zastojnstwom Će cyrkeẃ česćowaše,

Bóh pak hnadnje dźeń Ći spožći wjesoły.

Dušow mnohosć radwje z duchomnym so swojim,

Khwali Boha, jom’ so z Tobu dźakuje;

Wosadni nic jenož na zbožu dźens Tvojim,

Ale Serbja tež so wšitcy wjesela.

Tež my Serbja, w wustawje kiž študujemy,

Hdźež Ty w młodosći sy dołho přebywał,

Tebi wutrobne dźens přenja přinjesemy,

A so z ponižnosću Bohu modlimy:

„Wotce! Žohnuj Jeho, sylnjuj w powołanju,

Wusłyš při woporje prostwy wšě,

Daj Mu stajnu strowosć k Jeho skutkowanju,

Po smjerći pak krónu wěčnoh’ žiwjenja!“

Typis Jarosl. Pospišil.
