NOWY ZAKOŃ

našeho Knjeza

JĔZUSA KHRYSTUSA.

Do hornjołužiskeje serbskeje ryče

přełožił

Jakub Buk.

I. dźěl — 1. zešiwk.

Séenje swj. Mateja I—XXVIII a swj. Marka I—III, 8.

W BUDYŠINJE 1862.

Sćenje swjateho Mateja.

Staw I.

Kniha splahowanja Jězusa Khrystusa.

1. Kniha splahowanja Jězusa Khrystusa, syna Davidoweho, syna
Abrahamoweho.

2. Abraham je splahował Isaaka. Isaak pak je splahował Jakuba. Jakub pak
je splahował Judasa a jeho bratrow.

3. Judas pak je splahował Faresa a Zaru z Thamary. Fares pak je
splahował Esrona. Esron pak je splahował Arama.

4. Aram pak je splahował Aminadaba. Aminadab pak je splahował Naassona.
Naasson pak je splahował Salmona.

5. Salmon pak je splahował Booza z Rahaby. Booz pak je splahował Obeda z
Ruthy. Obed pak je splahował Jessea. Jesse pak je splahował Davida
krala.

6. David kral pak je splahował Salomona z teje, kotraž běše była
Uriasowa.

7. Salomon pak je splahował Roboama. Roboam pak je splahował Abiasa.
Abias pak je splahował Asu.

8. Asa pak je splahował Josafata. Josafat pak je splahował Jorama. Joram
pak je splahował Oziasa.

9. Ozias pak je splahował Joathama. Joatham pak je splahował Achaza.
Achaz pak je splahował Ezechiasa.

10. Ezechias pak je splahował Manassesa. Manasses pak je splahował
Amona. Amon pak je splahował Josiasa.

11. Josias pak je splahował Jechoniasa a jeho bratrow w času
babylonskeho jastwa.

12. A po babylonskim jastwje je Jechonias splahował Salathiela.
Salathiel pak je splahował Zorobabela.

13. Zorobabel pak je splahował Abiuda. Abiud pak je splahował Eliakima.
Eliakim pak je splahował Azora.

14. Azor pak je splahował Sadoka. Sadok pak je splahował Achima. Achim
pak je splahował Eliuda.

15. Eliud pak je splahował Eleazara. Eleazar pak je splahował Mathana.
Mathan pak je splahował Jakuba.

16. Jakub pak je splahował Józefa, muža Marije, z kotrejež je so
narodźił Jězus, kiž rěka Khrystus.

17. Tak je wšěch splahow wot Abrahama hač do Davida štyrnaće splahow; a
wot Davida hač do babylonskeho jastwa štyrnaće splahow; a wot
babylonskeho jastwa hač do Khrystusa štyrnaće splahow.

18. Khrystusowe splahowanje běše pak takle: Hdyž běše jeho mać Marija z
Józefom slubjena, bu wona, prjedy hač so zeńdźeštaj, ćežkeho žiwota
namakana wot ducha swjateho.

19. Józef pak, jeje muž, dokelž běše sprawny a njechaše ju wohańbić,
chcyše ju skradźu wot so pušćić.

20. Hdyž pak měješe wón tuto w myslach, hlej, zjewi so jemu jandźel teho
Knjeza we snje a dźeše: Józefje, syno Davidowy, njebój so Mariju swoju
mandźelsku k sebi wzać; přetož štož je so we njej narodźiło, to je wot
ducha swjateho.

21. Porodźi pak syna, a narjeknješ jeho mjeno Jězus; přetož wón wumóži
swój Iud wot jich hrěchow.

22. To pak je so wšitko stało, zo by so dopjelniło, štož je prajene było
wot teho Knjeza přez profetu, kiž praji:

23. Hlej, knježna budźe ćežkeho žiwota a porodźi syna; a narjeknu jeho
mjeno Emmanuel, štož je přełožene: Bóh z nami.

24. Wotcućiwši pak ze spanja činješe Józef, kaž běše jemu jandźel teho
Knjeza přikazał, a wza swoju mandźelsku k sebi.

25. Ale njepózna ju, doniž wona njeporodźi swojeho prěnjorodźeneho syna;
a narjekny jeho mjeno Jězus.

Staw II.

Mudri z rańšeho kraja pytaja Jězusa. Herodes mori bethlehemske dźěći.
Józef ćěka do Egiptowskeje a wróéa so po Herodesowej smjerći zasy do
Židowskeje.

1. Hdyž pak běše so Jězus narodźił w Bethlehemje w Židowskej w dnjach
krala Herodesa, hlej, přińdźechu mudri wot ranja do Jerusalema,

2. a dźachu: Hdźe je kral Židow, kiž je so narodźił? Přetož my smy jeho
hwězdu widźeli w rańšim kraju a smy přišli k njemu so modlić.

3. Hdyž pak to kral Herodes słyšeše, stróži so, a cyły Jerusalem z nim.

4. A zhromadźiwši wšěch wyššich měšnikow a pismawučenych bjez ludom
prašeše so jich, hdźe dyrbjał so Khrystus narodźié.

5. Woni pak jemu prajachu: W Bethlehemje w Židowskej; přetož tak je
pisane přez profetu:

6. A ty, Bethlehemje w zemi židowskej, ty wšak njejsy najmjeńši bjez
židowskimi wjeŕchami; přetož z tebje wuńdźe wójwoda, kiž budźe wodźić
mój lud israelski.

7. Duž Herodes mudrych skradźu k sebi powoła a dopraša so wot nich čas
hwězdy, kotraž běše so jim zjewiła.

8. A pósła jich do Bethlehema a praješe: Dźiće a prašejće so pilnje za
dźěćatkom; a hdyž sće je namakali, powjesće mi, zo bych tež ja přišoł a
k njemu so modlił.

9. Woni pak słyšiwši krala woteńdźechu. A hlej, hwězda, kotruž běchu
widźeli w rańšim kraju, dźěše před nimi, hač dóńdźe a zasta wyše (domu),
hdźež běše dźěćatko.

10. Widźiwši pak hwězdu wjeselachu so z jara wulkeju wjesołosću.

11. A stupiwši do domu namakachu dźěćatko z Mariju, jeho maćerju, a na
kolena padnywši modlachu so k njemu; a wotewriwši swoje pokłady
woprowachu jemu dary, złoto, woruch a maru.

12. A dóstawši zjewjenje we snje, zo bychu so k Herodesej njewróćili,
wróćichu so po druhim puću do swojeho kraja.

13. Hdyž pak běchu wotešli, hlej, zjewi so jandźel teho Knjeza Józefej
we snje a dźeše: Stań a wzmi dźěćatko a jeho mać, a ćekń do
Egiptowskeje, a budź tam, doniž ći njepowjem. Přetož Herodes budźe
dźěćatko pytać, zo by je skóncował.

14. A stanywši wza wón dźěćatko a jeho mać w nocy, a woteńdźe do
Egiptowskeje;

15. a běše tam hač do Herodesoweje smjerće, zo by so dopjelniło, štož je
prajene było wot teho Knjeza přez profetu, kiž praji: Z Egiptowskeje sym
powołał swojeho syna.

16. Hdyž nětko Herodes widźeše, zo je wot mudrych zjebany, rozhněwa so
jara; a pósławši daše wón wšitke hólčatka morić, kotrež běchu w
Bethlehemje a na wšěch jeho pomjezach, wot dweju lětow a niže po času,
kotryž běše so wot mudrych doprašał.

17. Duž dopjelni so, štož je prajene było přez profetu Jeremiasa, kiž
praji:

18. Hłós bu w Ramje słyšany, płač a wjele žałosće; Rachel płače pře
swoje dźěći a njechce so dać tróštować, dokelž wjacy njejsu.

19. Hdyž pak běše Herodes wumrjeł, hlej, zjewi so jandźel teho Knjeza
Józefej we snje w Egiptowskej,

20. a dźeše: Stań a wzmi dźěćatko a jeho mać, a dźi do zemje
israelskeje; přetož ći su wumrjeli, kiž za žiwjenjom dźěćatka dźěchu.

21. A stanywši wza wón dźěćatko a jeho mać, a přińdźe do zemje
israelskeje.

22. Słyšiwši pak, zo Archelaus w Židowskej kraluje město Herodesa,
swojeho nana, boješe so tam hić; a napominany we snje woteńdźe wón na
stronu Galilejskeje;

23. a přińdźe a bydleše w měsće, kotrež rěka Nazareth; zo by so
dopjelniło, štož je prajene było přez profetow: zo budźe Nazarejski
mjenowany.

Staw III.

Jan křćenik prěduje pokutu, a Jězus da so wot njeho w Jórdanje křćić.

1. W tych samych dnjach pak přińdźe Jan křćenik, a prědowaše w pusćinje
Židowskeje,

2. a dźeše: Čińće pokutu; přetož njebjeske kralestwo je so přibližiło.

3. Přetož tónle je, kiž je prajeny był přez profetu Isaiasa, kiž praji:
Hłós wołaceho w pusćinje: Přihotujće puć teho Knjeza; čińće rune jeho
šćežki.

4. Jan sam pak měješe drastu z kamjelskich kosmow a kožany pas wokoło
swojich bjedrow; jeho jědź pak běchu skopčki a lěsny měd.

5. Tehdy přikhadźeše k njemu Jerusalem a cyła Židowska a cyła wokołnosć
při Jórdanje;

6. a dachu so wot njeho w Jórdanje křćić, wuznawajo swoje hrěchi.

7. Widźiwši pak wjele Farisejskich a Sadducejskich, kiž k jeho křćeńcy
přińdźechu, dźeše wón k nim: Wy ješćerči splaho, štó je wam pokazał
ćeknyć před přichodnym hněwom?

8. Čińće teho dla hódne płody pokuty.

9. A njechcyli rjec sami při sebi: Abrahama mamy za wótca; přetož praju
wam, zo móže Bóh z tutych kamjeni Abrahamej dźěći zbudźić.

10. Přetož hižom je sekera na korjeń drjewow złožena; kóžde drjewo teho
dla, kotrež dobreho płodu njenjese, budźe wurubane a do wohnja ćisnjene.

11. Ja drje was křćiju z wodu k pokuće; tón pak, kiž po mni přińdźe, je
mócniši, dyžli ja, kotrehož črije ja njejsym hódny nosyć; tón samy budźe
was křćić z duchom swjatym a z wohnjom.

12. Wón ma swoju wějawku we swojej rucy, a wučisći swoje huno, a
zhromadźi swoju pšeńcu do bróžnje, pluwy pak spali z njewuhasliwym
wohnjom.

13. Tehdy přińdźe Jězus z Galilejskeje do Jórdana k Janej, zo by so wot
njeho křćić dał.

14. Jan pak jemu wobaraše prajicy: Mi je trjeba, zo bych wot tebje
křćeny był, a ty dźeš ke mni?

15. Jězus pak wotmolwi a dźeše k njemu: Dopušć jenož; přetož tak so nam
słuša wšitku sprawnosć dopjelnić. Duž dopušći jemu.

16. Wukřćeny pak wustupi Jězus hnydom z wody; a hlej, njebjesa
wotewrichu so nad nim, a wón widźeše ducha božeho dele stupić jakož
hołbja a na so přińć.

17. A hlej, hłós z njebjes, kiž praješe: Tutón je mój lubowany syn, na
kotrymž mam swoje spodobanje.

Staw IV.

Jězus je wot złeho ducha spytowany, a započina prědować a dźiwy
skutkować.

1. Tehdy bu Jězus wot ducha wjedźeny do pusćiny, zo by spytowany był wot
djaboła.

2. A hdyž bě so wón štyrcyći dnjow a štyrcyći nocow posćił, běše po tym
hłódny.

3. A spytowaŕ přistupi k njemu a dźeše: Sy-li ty syn boži, rjekń, zo
bychu tute kamjenje khlěby byłe.

4. Wón pak wotmolwi a dźeše: Pisane je: Nic wot sameho khlěba je čłowjek
žiwy, ale wot kóždeho słowa, kotrež wukhadźa z božeho horta.

5. Duž wza jeho djaboł sobu do swjateho města, a staji jeho na wjeŕch
templa,

6. a dźeše k njemu: Sy-li ty syn boži, pušć so dele; přetož pisane je:
zo je wón swojim jandźelam twoje dla přikazał; a woni budźa će na
rukomaj nosyć, zo trjebaj njestorčiš wo kamjeń swoju nohu.

7. Jězus dźeše k njemu: Zasy je pisane: Njedyrbiš spytować teho Knjeza,
swojeho Boha.

8. Zasy wza jeho djaboł sobu na jara wysoku horu, a pokaza jemu wšě
kralestwa swěta a jich hordosć,

9. a dźeše k njemu: To wšitko tebi dam, jelizo na kolena padnywši ke mni
so modliš.

10. Duž dźeše Jězus k njemu: Dźi wote mnje, satanje; přetož pisane je: K
temu Knjezej, swojemu Bohu, dyrbiš so modlić a jemu samemu słužić.

11. Duž wopušći jeho djaboł; a hlej, jandźeljo přistupichu a słužachu
jemu.

12. Hdyž pak běše Jězus słyšał, zo je Jan do jastwa podaty, woteńdźe do
Galilejskeje.

13. A wopušćiwši město Nazareth přińdźe a bydleše w Kafarnaumje při
morju, na pomjezach Zabulonskich a Nefthalimskich;

14. zo by so dopjelniło, štož je prajene było přez profetu Isaiasa:

15. Zemja Zabulonska a zemja Nefthalimska po puću morja z tamneje strony
Jórdana, Galilejska pohanska,

16. lud, kiž sedźeše we ćmje, je wulke swětło widźał; a tym, kiž
sedźachu w kraju a w sćinje smjerće, jim je swětło zeskhadźało.

17. Wot teho časa poča Jězus prědować a prajić: Čińće pokutu; přetož
njebjeske kralestwo je so přibližiło.

18. Khodźo pak při morju galilejskim wuhlada Jězus dweju bratrow,
Symana, kiž rěka Pětr, a Handrija, jeho bratra, kotrajž syć do morja
pušćeštaj, přetož wonaj běštaj rybakaj,

19. a wón dźeše k nimaj: Pójtaj za mnu, a sčinju, zo budźetaj rybakaj
čłowjekow.

20. Wonaj pak hnydom wostajiwši syće jeho sćěhowaštaj.

21. A ducy z tam dale wuhlada wón druheju dweju bratrow, Jakuba, syna
Zebedejoweho, a Jana, jeho bratra, kotrajž na čołmje ze swojim nanom
Zebedejom swoje syće porjedźeštaj; a powoła jeju.

22. Wonaj pak hnydom wostajiwši čołm a nana jeho sćěhowaštaj.

23. A Jězus khodźeše po cyłej Galilejskej, wučeše we jich synagogach, a
prědowaše evangelium (božeho) kralestwa; a hóješe wšu khorosć a wšu
słabosć bjez ludom.

24. A powjesć wo nim rozeńdźe so do cyłeje Syriskeje, a přinjesechu k
njemu wšitkich khorych, ze wšelakimi khorosćemi a bolosćemi wobdatych, a
wobsynjenych a měsacnych a wićniwych; a wón jich hóješe.

25. A dźěše za nim wjele ludu z Galilejskeje a z dźesać městow a z
Jerusalema a ze Židowskeje a z tamneje strony Jórdana.

Staw V.

Jězus prěduje na horje wo zbóžnosćach božeho kralestwa, wo powołanju
swojich wučownikow a wo prawym zrozemjenju zakonja.

1. Hdyž pak Jězus lud widźeše, dźěše na horu; a hdyž běše so posynył,
přistupichu k njemu jeho wučownicy,

2. a wotewriwši swój hort wučeše wón jich prajicy:

3. Zbóžni ći khudźi po duchu; dokelž jich je njebjeske kralestwo.

4. Zbóžni ći pokorni; dokelž woni budźa zemju wobsedźeć.

5. Zbóžni ći, kiž so rudźa; dokelž woni budźa tróštowani.

6. Zbóžni ći, kiž su hłódni a lačni po sprawnosći; dokelž woni budźa
nasyćeni.

7. Zbóžni ći smělni; dokelž woni budźa smělnosć namakać.

8. Zbóžni ći čisteje wutroby; dokelž woni budźa Boha widźeć.

9. Zbóžni ći měrniwi; dokelž woni budźa dźěći bože rěkać.

10. Zbóžni ći, kiž přesćěhanje ćeŕpja sprawnosće dla; dokelž jich je
njebjeske kralestwo.

11. Zbóžni sće wy, hdyž budźa was hanić a přesćěhać a wšo złe na was
ryčeć a łžeć moje dla;

12. wjeselće a radujće so; dokelž waše myto je wulke w njebjesach.
Přetož tak su přesćěhali profetow, kiž su byli prjedy was.

13. Wy sće sól zemje. Jelizo sól stuchnje, z čim budźe so selić? K
ničemu so dale njehodźi, khiba zo so won wusypnje a wot ludźi roztepce.

14. Wy sće swětło swěta. Město, kotrež na horje leži, njemóže skhowane
być.

15. Tež njezaswěćeja swěcu a njestajeja ju pod kórc, ale na swěčnik, zo
by swěćiła wšitkim, kiž su we domje.

16. Tak njech so swjeći waše swětło před čłowjekami, zo bychu widźeli
waše dobre skutki a česćili wašeho wótca, kiž je w njebjesach.

17. Njemyslće sebi, zo sym přišoł zběhnyć zakoń abo profetow; njejsym
přišoł zběhnyć, ale dopjelnić.

18. Přetož zawěrno praju wam, doniž njezańdźe njebjo a zemja, njezańdźe
ani jedyn pismik abo jedyn dypk wot zakonja, doniž so wšitko njestanje.

19. Štóž teho dla jenu z tych najmjeńšich přikaznjow zběhnje a ludźi tak
wuči, budźe najmjeńši mjenowany w njebjeskim kralestwje; štóž pak budźe
je činić a wučić, tón budźe wulki mjenowany w njebjeskim kralestwje.

20. Přetož praju wam: Njebudźeli waša sprawnosć dospołniša, dyžli
pismawučenych a Farisejskich, dha njepóńdźeće nutř do njebjeskeho
kralestwa.

21. Wy sće słyšeli, zo je starym prajene było: Njedyrbiš morić; štóž pak
je morił, budźe suda winowaty.

22. Ja pak praju wam, zo budźe kóždy, kiž so na swojeho bratra hněwa,
suda winowaty. Štóž pak swojemu bratrej rjeknje: Raka, budźe rady
winowaty. Štóž pak rjeknje: Ty błaznje, budźe helskeho wohnja winowaty.

23. Hdyž teho dla swój dar k wołtarjej přinjeseš a so tam dopomniš, zo
ma twój bratr něšto přećiwo tebi;

24. dha wostaj tam swój dar před wołtarjom, a dźi prjedy, zjednaj so ze
swojim bratrom, a potom přińdź a wopruj swój dar.

25. Zjednaj so ze swojim přećiwnikom bjez komdźenja, tak dołho hač sy z
nim na puću, zo by trjebaj přećiwnik će njepřepodał sudnikej, a sudnik
će njepřepodał běrcej, a ty do jastwa ćisnjeny njebył.

26. Zawěrno praju ći, njewuńdźeš z tam, doniž njezapłaćiš najposledniši
pjenježk.

27. Wy sće słyšeli, zo je starym prajene było: Njedyrbiš mandźelstwo
łamać.

28. Ja pak praju wam, zo je kóždy, kiž na žónsku pohlada, zo by ju
požadał, hižom z njeju mandźelstwo złamał we swojej wutrobje.

29. Jelizo će twoje prawe woko pohóršuje, wutorhń je a ćisń je wot so;
přetož lěpje ći je, zo jedyn twojich stawow zahinje, hač zo by cyłe
twoje ćěło ćisnjene było do hele.

30. A jelizo će twoja prawa ruka pohóršuje, wotrězń ju a ćisń ju wot so;
přetož lěpje ći je, zo jedyn twojich stawow zahinje, hač zo by cyłe
twoje ćěło ćisnjeny było do hele.

31. Tež je prajene było: Štóž swoju mandźelsku wot so pušći, njech jej
da rozwjazański list.

32. Ja pak praju wam, zo je kóždy, kiž swoju mandźelsku wot so pušći,
khiba mandźelstwo łamanja dla, wina na tym, zo wona mandźelstwo łama; a
kiž sebi pušćenu wozmje, łama mandźelstwo.

33. Dale sće słyšeli, zo je starym prajene było: Njedyrbiš njeprawje
přisahać; a dyrbiš temu Knjezej swoje přisahi dźeržeć.

34. Ja pak praju wam, zo byšće cyle njepřisahali, ani na njebjo, dokelž
je trón boži;

35. ani na zemju, dokelž je podnóžk jeho nohow; ani na Jerusalem, dokelž
je město wulkeho krala;

36. ani njedyrbiš přisahać na swoju hłowu, dokelž njemóžeš ani jeneho
włóska běłeho abo čorneho sčinić.

37. Waša ryč pak budź: Haj, haj; ně, ně; štož pak je wyše teho, je wot
złeho.

38. Wy sće słyšeli, zo je prajene było: Woko za woko, a zub za zub.

39. Ja pak praju wam, zo byšće so njepřećiwili złemu; ale jelizo će štó
dyri na twoje prawe lico, podaj jemu tež to druhe;

40. a temu, kiž chce z tobu prawować a twoju suknju wzać, wostaj jemu
tež płašć.

41. A štóžkuli budźe će nućić tysac kročeli, z tym dźi tež druhaj dwaj.

42. Štóž će prosy, temu daj; a štóž chce požčene měć wot tebje, wot teho
so njewotwobroć.

43. Wy sće słyšeli, zo je prajene było: Dyrbiš lubować swojeho bližšeho
a hidźić swojeho njepřećela.

44. Ja pak praju wam: Lubujće swojich njepřećelow; čińće dobrotu tym,
kiž was hidźa; a prošće za tych, kiž was přesćěhaja a zlě ryča wo was;

45. zo byšće dźěći byli swojeho wótca w njebjesach, kiž swojemu słóncu
skhadźeć da na dobrych a na złych, a dešćik sćele na sprawnych a na
njesprawnych.

46. Přetož hdyž wy tych lubujeće, kiž was lubuja, kajke změjeće wy myto?
Nječinja to tež cłonicy?

47. A hdyž wy jenož swojich bratrow postrowiće, što wy to dale činiće?
Nječinja to tež pohanojo?

48. Teho dla dyrbiće wy dospołni być, kaž tež was njebjeski wótc
dospołny je.

Staw VI.

Jězus prěduje dale wo jałmožnje, modlitwje a posće, wo wěrnych
pokładach, wo woku ćěła, wo zbytnej starosći za časne a wo prawej
dowěrje k Bohu.

1. Hladajće so, zo byšće swoju sprawnosć nječinili před čłowjekami, zo
byšće widźeni byli wot nich; hewak žaneho myta njezmějeće pola swojeho
wótea, kiž je w njebjesach.

2. Hdyž teho dla jałmožnu dawaš, njedaj z trubu před sobu trubić, kaž
tajency činja we synagogach a na hasach, zo bychu česćeni byli wot
čłowjekow; zawěrno praju wam, woni su swoje myto dóstali.

3. Hdyž pak ty jałmožnu dawaš, njech twoja lěwica njewě, što twoja
prawica čini;

4. zo by twoja jałmožna była we potajnym; a twój wótc, kiž widźi do
potajneho, ći zapłaći.

5. A hdyž so modliće, njebudźée kaž tajency, kiž so radźi we synagogach
a na róžkach hasow stejo modla, zo bychu widźeni byli wot čłowjekow;
zawěrno praju wam, woni su swoje myto dóstali.

6. Ty pak, hdyž so modliš, zańdź do swojeje komorki, a zamknywši durje
modl so k swojemu wótcej we potajnym; a twój wótc, kiž widźi do
potajneho, ći zapłaći.

7. Hdyž pak so modliće, njeryčće wjele, kaž pohanojo; přetož woni sebi
mysla, zo budźa wusłyšeni, hdyž wjele słowow činja.

8. Teho dla njerunajće so jim; přetož waš wótc wě, čeho je wam trjeba,
prjedy hač jeho prosyće.

9. Wy dyrbiće so teho dla takle modlić: Wotče naš, kiž sy w njebjesach.
Swjatosćene budź twoje mjeno.

10. Přińdź (k nam) twoje kralestwo. Twoja wola so stań, kaž na njebju,
tak tež na zemi.

11. Naš wšědny khlěb daj nam dźens.

12. A wodaj nam naše winy, kaž tež my wodawamy swojim winikam.

13. A njewjedź nas do spytowanja; ale wumóž nas wot złeho. Amen.

14. Přetož jelizo wy čłowjekam jich hrěchi wodaće, dha tež wam waš
njebjeski wótc waše hrěchi woda.

15. Jelizo pak wy čłowjekam njewodaće, dha tež waš wótc wam waše hrěchi
njewoda.

16. Hdyž pak so posćiće, njebudźće zrudni, kaž tajency; přetož woni
wohidźeja swoje wobliča, zo by čłowjekam zjawne było, zo so posća.
Zawěrno praju wam, woni su swoje myto dóstali.

17. Ty pak, hdyž so posćiš, žałbuj swoju hłowu a myj swoje wobličo,

18. zo by čłowjekam zjawne njebyło, zo so posćiš, ale twojemu wótcej,
kiž je we potajnym; a twój wótc, kiž widźi do potajneho, ci zapłaći.

19. Njehromadźće sebi pokłady na zemi, hdźež je zerzawizna a mola kazy,
a hdźež je paduši wukopaja a kradnu.

20. Ale hromadźće sebi pokłady we njebjesach, hdźež je ani zerzawizna
ani mola njekazy, a hdźež je paduši njewukopaja ani njekradnu.

21. Přetož hdźež je twój pokład, tam je tež twoja wutroba.

22. Swěca twojeho ćěła je twoje woko. Budźe-li twoje woko jasne, dha
budźe cyłe twoje ćěło swětłe.

23. Budźe-li pak twoje woko njekhmane, dha budźe cyłe twoje ćěło ćěmne.
Jelizo je teho dla swětło, kotrež je we tebi, ćma, kak wulka budźe tuta
ćma?

24. Nichtó njemóže dwěmaj knjezomaj słužić; přetož pak budźe wón jeneho
hidźić a druheho lubować, pak budźe k jenemu so dźeržeć a druheho
zacpěć. Njemóžeće Bohu słužić a mamonej.

25. Teho dla praju wam, zo byšće starosćiwi njebyli wo swoje žiwjenje,
što byšće jědli, ani wo swoje ćěło, što byšće so woblekali. Njeje dha
žiwjenje wjacy, hač jědź, a ćěło wjacy, hač drasta?

26. Pohladajće na ptaki pod njebjom; wone njesyja ani nježnjeja ani
njehromadźa do bróžnjow; a waš njebjeski wótc je zežiwja. Njejsće dha wy
wjele wjacy, hač wone?

27. Štó z was pak móže se swojej starosću swojej dołhosći jedyn łohć
přistajić?

28. A što sće wy starosćiwi wo drastu? Wohladajće lilije na polu, kak
rostu; wone njedźěłaja ani njepřadu.

29. Praju pak wam, zo njeje ani Salomon we wšitkej swojej krasnoséi tak
wuhotowany był, kaž jena z tych samych.

30. Hdyž pak Bóh trawu na polu, kotraž dźensa je a jutře do pjecy so
ćisnje, tak drasći, kak wjele wjacy was, wy małowěriwi?

31. Njebudźée teho dla staroséiwi prajicy: Što budźemy jěsć, abo što
budźemy pić, abo z čim budźemy so woblekać?

32. Přetož za wšěm tym prašeja so pohanojo. Přetož waš wótc wě, zo wy
wšeho teho potrjebujeće.

33. Pytajće teho dla najprjedy kralestwo bože a jeho sprawnosé; a to
wšitko budźe wam přidate.

34. Njebudźće teho dla staroséiwi wo jutřiši dźeń. Přetož jutřiši dźeń
budźe so sam za so starać. Dosć na tym, zo ma kóždy dźeń swoju ćežu.

Staw VII.

Jězus prěduje dale wo wopačnym sudźenju, wo prošenju, pytanju a
kłapanju, wo šěrokim a wuzkim puću, wo falšnych profetach, wo płodach
dobreho a złeho drjewa, wo sprawnosći božeho suda a wo prawej
křesćijanskej mudrosći, kotraž je runja čłowjekej, kiž swój dom na skału
twari, a me na pěsk.

1. Njesudźće, zo byšće njebyli sudźeni.

2. Přetož z kajkimž sudom sudźiće, budźeće sudźeni; a z kajkejuž měru
měriće, budźe wam zasy měrjene.

3. Što pak widźiš třěsku we woku swojeho bratra; a hrjadu we swojim woku
njewidźiš?

4. Abo kak móžeš rjec k swojemu bratrej: Daj mi třěsku wućahnyć z
twojeho woka; a hlej, hrjada je we twojim woku?

5. Ty tajenco, wućehń najprjedy hrjadu ze swojeho woka, a potom hladaj,
kak by třěsku wućahnył z woka swojeho bratra.

6. Njedawajće to swjate psam, ani njemjetajće swoje parle před swinje,
ze bychu je trjebaj njepodteptałe ze swojimi nohami, a so wobroćiwši was
njeroztorhałe.

7. Prošće, a budźe wam date; pytajće, a budźeée namakać; kłapajće, a
budźe wam wotewrjene.

8. Přetož kóždy, kiž prosy, dóstanje; a štóž pyta, namaka; a temu, kiž
kłapa, budźe wotewrjene.

9. Abo štó je bjez wami čłowjekami, kiž swojemu synej, hdyž budźe jeho
wo khlěb prosyć, kamjeń poda?

10. Abo hdyž budźe wo rybu prosyć, kiž jemu hada poda?

11. Jelizo teho dla wy, kiž sée zli, wěsće dobre dary dawaé swojim
dźěćom, kak wjele skerje budźe waš wótc, kiž je w njebjesach, dobre wěcy
dawać tym, kiž jeho proša?

12. Wšitko teho dla, štožkuli chceće, zo bychu wam ludźo činili, to
čińće tež wy tym samym. Přetož to je zakoń a profetojo.

13. Dźiće nutř přez wuzke wrota; dokelž šěroke su wrota a rumna je
droha, kotraž wjedźe k zatamanju; a wjele jich je, kiž po njej khodźa.

14. Kak wuzke su wrota, a kak ćěsna je droha, kotraž wjedźe k žiwjenju;
a mało jich je, kiž ju namakaja.

15. Hladajće so před falšnymi profetami, kiž k wam přikhadźeja we
wowčich drastach, z nutřka pak su torhace wjelki;

16. na jich płodach jich spóznajeće. Zběra dha štó wot éernjow kiće, abo
wot wóstow figi?

17. Tak njese kóždy dobry štom dobre płody; zły štom pak njese złe
płody.

18. Dobry štom njemóže złe płody njesć, ani zły štom njemóže dobre płody
njesé.

19. Kóždy štom, kiž dobreho płodu njenjese, budźe wurubany a do wohnja
ćisnjeny.

20. Teho dla dyrbiće jich na jich płodach spóznać.

21. Nic kóždy, kiž ke mni praji: Knježe, Knježe, póńdźe nutř do
njebjeskeho kralestwa; ale štóž čini wolu mojeho wótca, kiž je w
njebjesach, tón póńdźe nutř do njebjeskeho kralestwa.

22. Wjele budźe jich na tamnym dnju ke mni prajié: Knježe, Knježe,
njejsmy dha my we twojim mjenje wěšéili, a we twojim mjenje złe duchi
wuhonjeli, a we twojim mjenje wjele dźiwow činili?

23. A tehdy wuznaju jim: Ja was njejsym ženje znał; dźiće prječ wote
mnje, wy złóstnicy.

24. Kóždy teho dla, kiž tute moje słowa słyši a je čini, budźe runja
mudremu čłowjekej, kiž je swój dom twarił na skału.

25. A padźe dešć, a přińdźe woda, a dujachu wětry, a storkachu do teho
domu; a wón njepadny; přetož wón běše załoženy na skału.

26. A kóždy, kiž tute moje słowa słyši a je nječini, budźe runja
njemudremu čłowjekej, kiž je swój dom twarił na pěsk.

27. A padźe dešć, a přińdźe woda, a dujachu wětry, a storkachu do teho
domu; a wón padny, a jeho pad běše wulki.

28. A sta so, hdyž běše Jězus tute słowa dokónčił, spodźiwaše so lud na
jeho wučbje.

29. Přetož wón jich wučeše kaž tón, kiž ma móc, a nic kaž jich
pismawučeni a Farisejscy.

Staw VIII.

Jězus wustrowja wusadneho, wotročka wojeŕskeho hejtmana a přichodnu mać
swj. Pětra, skutkuje dźiwy a rozwuča lud, změruje morjo a wuhonja złe
duchi, kiž do swini zajědźechu.

1. Hdyž pak běše wón z hory dele zešoł, dźěše wjele ludu za nim.

2. A hlej, wusadny přińdźe, modleše so k njemu a praješe: Knježe,
chceš-li, móžeš mje wučisćić.

3. A wupřestrěwši ruku dótkny so jeho Jězus prajicy: Chcu, budź
wučiséeny. A hnydom bu jeho wusad wučisćeny.

4. A Jězus dźeše k njemu: Hladaj, zo to nikomu njepowješ; ale dźi, pokaž
so měšnikej, a wopruj dar, kotryž je Mójzes přikazał, jim na swědčenje.

5. Hdyž pak běše wón do Kafarnauma nutř přišoł, přistupi k njemu
wojeŕski hejtman, prošeše jeho,

6. a praješe: Knježe, mój wotročk leži doma wićniwy a ćeŕpi wulku
bolosé.

7. A Jězus dźeše k njemu: Ja chcu přińé a jeho wustrowié.

8. A hejtman wotmolwi a dźeše: Knježe, ja njejsym dostojny, zo by ty
nutř šoł pod moju třěchu, ale rjekń jenož ze słowom, a mój wotročk budźe
wustrowjeny.

9. Přetož tež ja sym čłowjek pod wyšnosću postajeny, a mam wojakow pod
sobu; a ja praju jenemu: Dźi, a wón dźe; a druhemu: Pój, a wón
přikhadźa; a swojemu słužownikej: Čiń to, a wón čini.

10. Hdyž pak Jězus to słyšeše, dźiwaše so a praješe k tym, kiž za nim
dźěchu: Zawěrno praju wam, tajkeje wěry njejsym namakał we Israelu.

11. Praju pak wam, zo jich wjele wot ranja a wot wječora přińdźe, a
budźa a Abrahamom, Isaakom a Jakubom w njebjeskim kralestwje za blidom
sedźeć;

12. dźěći kralestwa pak budźa wustorčene do zwončiteje ćmy; tam budźe
płač a křipjenje zubow.

13. A Jězus dźeše k hejtmanej: Dźi, a kaž sy wěrił, njech so ći stanje.
A jeho wotročk bu wustrowjeny we tej samej hodźinje.

14. A hdyž běše Jězus do Pětroweho domu přišoł, widźeše, zo jeho
přichodna mać na zymnicu khora ležeše;

15. a dótkny so jeje ruki, a zymnica ju wopušći; a wona stany a słužeše
jim.

16. Hdyž pak bu wječor, přiwjedźechu k njemu wjele wobsynjenych; a wón
wuhonješe duchi ze słowom, a wustrowješe wšěch khorych,

17. zo by so dopjelniło, štož je prajene było přez profetu Isaiasa, kiž
praji: Wón je naše słabosće na so wzał, a je naše khorosće nosył.

18. Hdyž pak Jězus wjele ludu wokoło so widźeše, kazaše wón přez jězor
přejěć.

19. A jedyn pismawučeny přistupi a dźeše k njemu: Mištrje, ja chcu će
sćěhować, hdźežkuli póńdźeš.

20. A Jězus dźeše k njemu: Liški maja jamy, a ptaki pod njebjom hnězda;
syn čłowjeka pak nima, hdźe by swoju hłowu połožił.

21. A druhi z jeho wučownikow dźeše k njemu: Knježe, dowol, zo bych
prjedy šoł a pohrjebał swojeho nana.

22. Jězus pak dźeše k njemu: Sćěhuj mje, a daj morwym pohrjebać jich
morwych.

23. A hdyž běše wón do čołmika stupił, dźěchu jeho wučownicy za nim.

24. A hlej, wulke njewjedro zběže so na morju, tak zo bu čołmik wot
zmohow přikrywany; wón pak spaše.

25. A jeho wučownicy přistupichu k njemu a wubudźichu jeho prajicy:
Knježe, pomhaj nam, my kónc bjerjemy.

26. A Jězus dźeše k nim: Što sće wy bojazni, wy małowěriwi? Duž stany
wón, poruči wětram a morju, a bu wulka ćišina.

27. Ludźo pak so dźiwachu prajicy: Štó je tutón, zo su jemu wětry a
morjo posłušne?

28. A hdyž běchu přez jězor do kraja Gerasenow přišli, přiběžeštaj jemu
dwaj wobsynjenaj napřećo, kotrajž z rowow wuńdźeštaj, jara dźiwjej, tak
zo nichtó njemóžeše nimo khodźić po tej samej drozy.

29. A hlej, wonaj wołaštaj a praještaj: Što mamoj mój z tobu, Jězuso,
syno boži? Sy dha ty sem přišoł do časa naju čwilować?

30. Běše pak njedaloko wot njeju wulke stadło swini na pastwje.

31. Duchi pak jeho prošachu a prajachu: Jelizo nas z tudy wućěriš, daj
nam zajěć do stadła swini.

32. A wón dźeše k nim: Dźiće. Wone pak wuńdźechu a zajědźechu do swini.
A hlej, z dobom ćěrješe cyłe stadło z nahła dele do morja; a wzachu kónc
we žołmach.

33. Pastyrjo pak ćeknychu; a přińducy do města powjedachu wšitko, a tež
wo tymaj, kotrajž běštaj wobsynjenaj byłoj.

34. A hlej, cyłe město wuńdźe Jězusej napřećo; a hdyž jeho wohladachu,
prošachu, zo by wot jich mjezow wotešoł.

Staw IX.

Jězus wustrowja wićniweho a dwanaće lět khoru žónsku, woła k sebi Mateja
z jeho cłonicy a wuči we jeho domje, budźi Jairusowu dźowku k žiwjenju,
a hóji dweju slepeju a němeho, kiž běše wot złeho ducha wobsynjeny.

1. A wón stupi do čołmika, přewjeze so a přińdźe do swojeho města.

2. A hlej, přinjesechu jemu wićniweho, kiž na łožu ležeše. Hdyž pak
Jězus jich wěru widźeše, dźeše wón k wićniwemu: Dowěŕ so, syno; twoje
hrěchi su ći wodate.

3. A hlej, někotři z pismawučenych prajachu sami při sebi: Tón Boha
hani.

4. A hdyž Jězus jich mysle widźeše, dźeše wón: Čeho dla mysliće sebi złe
we swojich wutrobach?

5. Što je lóže prajić: Twoje hrěchi su ći wodate; abo prajić: Stań a
khodź?

6. Zo pak byšće wjedźeli, zo ma syn čłowjeka móc na zemi hrěchi wodawać,
duž dźeše wón k wićniwemu: Stań, wzmi swoje łožo, a dźi do swojeho domu.

7. A wón stany, a woteńdźe do swojeho domu.

8. Hdyž pak to lud widźeše, boješe so, a khwaleše Boha, kiž je tajku móc
dał čłowjekam.

9. A hdyž Jězus z tam woteńdźe, widźeše čłowjeka sedźo we cłonicy,
Mateja z mjenom; a dźeše k njemu: Sćěhuj mje. A stanywši sćěhowaše wón
jeho.

10. A sta so, hdyž wón we (jeho) domje za blidom sedźeše, hlej, přińdźe
wjele cłonikow a hrěšnikow, a sedźachu za blidom z Jězusom a z jeho
wučownikami.

11. A hdyž to Farisejscy widźachu, prajachu k jeho wučownikam: Přečo jě
waš mištr ze cłonikami a hrěšnikami?

12. Hdyž pak Jězus to słyšeše, dźeše wón: Strowym njeje trjeba lěkarja,
ale khorym.

13. Dźiće pak a wukńće, što to je: Smělnosć chcu, a nic wopor. Přetož
njejsym přišoł powołać sprawnych, ale hrěšnikow.

14. Tehdy přistupichu k njemu Janowi wučownicy a dźachu: Přečo dha so my
a Farisejscy často posćimy, twoji wučownicy pak so njeposća?

15. A Jězus dźeše k nim: Móža dha nawoženjowi přećeljo zrudni być, tak
dołho hač je nawoženja z nimi? Přińdu pak dny, hdźež budźe nawoženja wot
nich wzaty; a tehdy budźa so posćić.

16. Nichtó pak njepřišiwa zapłatu z noweho płatu na staru drastu; přetož
wona wottorhnje cyły swój kruch wot drasty, a dźěra je hórša.

17. Ani tež njelija młode wino do starych sudobjow; hewak so sudobja
rozpuknu, a wino so wulije, a sudobja so skóncuja. Ale lija młode wino
do nowych sudobjow; a woboje so zdźerži.

18. Hdyž wón to k nim ryčeše, hlej, přistupi jedyn přdkstejeŕ, a modleše
so k njemu a praješe: Knježe, moja dźowka je runje wumrjeła; ale pój,
połož swoju ruku na nju, a wona budźe žiwa.

19. A stanywši dźěše Jězus za nim, a jeho wučownicy.

20. A hlej, žónska, kotraž dwanaće lět na krejećečenje ćeŕpješe,
přistupi wot zady, a dótkny so wobruba jeho drasty.

21. Přetož wona praješe sama při sebi: Jelizo so jenož jeho drasty
dótknu, budu wustrowjena.

22. Jězus pak so wobroći, a widźiwši ju dźeše: Dowěŕ so, dźowka, twoja
wěra je ći pomhała. A žónska bu strowa wot teje sameje hodźiny.

23. A hdyž běše Jězus do domu prědkstejerja přišoł a pišćelerjow a
hawtowacy lud widźał, dźeše wón:

24. Wotstuṕće; přetož holčka njeje morwa, ale spi. A woni so jemu
smějachu.

25. A hdyž běše lud wuhnaty, stupi wón nutř; a wza ju za ruku. A holčka
stany.

26. A tuta powjesé wuńdźe do cyłeho tamneho kraja.

27. A hdyž Jězus z tam woteńdźe, dźěštaj dwaj slepaj za nim, kotrajž
wołaštaj a praještaj: Směl so nad namaj, syno Davidowy.

28. Hdyž pak běše wón domoj přišoł, přistupištaj k njemu slepaj; a Jězus
dźeše k nimaj: Wěritaj dha, zo móžu ja wamaj to činić? Wonaj jemu
praještaj: Haj, Knježe.

29. Duž dótkny so wón jeju wočow prajicy: Po waju wěrje njech so wamaj
stanje.

30. A jeju woči buštej wotewrjenej; a Jězus pohrozy jimaj a praješe:
Hladajtaj, zo by nichtó (wo tym) njezhonił.

31. Wonaj pak wuńdźeštaj a powjedaštaj wo nim we cyłym tamnym kraju.

32. Hdyž pak běštaj wonaj wotešłoj, hlej, přiwjedźechu k njemu němeho
čłowjeka, kiž běše wobsynjeny.

33. A hdyž běše zły duch wuhnaty, ryčeše němy; a lud so dźiwaše a
praješe: Ženje njeje ničo tajke widźeć było we Israelu.

34. Farisejscy pak prajachu: Přez wyššeho złych duchow wuhonja wón złe
duchi.

35. A Jězus khodźeše wokoło po wšěch městach a městačkach, wučeše we
jich synagogach, a prědowaše evangelium (božeho) kralestwa, a hóješe wšu
khorosć a wšu słabosć.

36. Hdyž pak wón lud widźeše, běše jemu jeho žel, dokelž běše prudźeny a
rozpjeršeny, kaž wowcy, kotrež nimaja pastyrja.

37. Duž dźeše wón k swojim wučownikam: Žně drje su wulke, dźěłaćerjow
pak je mało.

38. Prošće teho dla knjeza žnjow, zo by dźěłaćerjow pósłał do swojich
žnjow.

Staw X.

Jězus sćele swojich dwanaće japoštołow do swěta, dawa jim wosebitu móc a
wšelake wuěby na puć, napomina jich k mudrosći, sćeŕpnosći a dowěrje, a
přislubja myto tym, kiž budźa jeho před čłowjekami wuznawać.

1. A wón powoła swojich dwanaće wučownikow hromadu, a da jim móc nad
nječistymi duchami, zo bychu je wuhonjeli a hójili wšu khorosć a wšu
słabosć.

2. Mjena dwanaćich japoštołow pak su tute: Prěni: Syman, kiž rěka Pětr,
a Handrij, jeho bratr;

3. Jakub, Zebedejowy syn, a Jan, jeho bratr; Filip a Batroń; Domaš a
Matej cłonik; Jakub, Alfejowy syn, a Tadej;

4. Syman Kananejski a Judaš Iskariot, kiž je tež jeho přeradźił.

5. Tychle dwanaće wupósła Jězus, přikaza jim a dźeše: Njekhodźće na puć
k pohanam, a njestuṕće nutř do městow samariskich;

6. ale dźiće wjele wjacy k zhubjenym wowcam domu israelskeho.

7. Dźiće pak, prědujće a prajće: Njebjeske kralestwo je so přibližiło.

8. Wustrowjejće khorych, zbudźejće morwych, wučisćejće wusadnych,
wuhonjejće złe duchi; darmo sće dóstali, darmo dawajće.

9. Njemějće złoto, ani slěboro, ani pjenjezy we swojich pasach;

10. nic wačok na puć, ani dwě sukni, ani črije, ani kij; přetož dźěłaćeŕ
je swojeje jědźe hódny.

11. Do kotrehožkuli města abo městačka pak přińdźeće, woprašejće so, štó
je we tym samym hódny; a tam wostańće, doniž njewoteńdźeće.

12. Hdyž pak do domu nutř stupiće, postroẃće jón prajicy: Pokoj (budź)
temule domej.

13. A budźe-li dom teho hódny, přińdźe waš pokoj na njón; njebudźe-li
pak hódny, wróći so waš pokoj k wam.

14. A štóžkuli was njezechce přijeć ani waše słowa słyšeć, z teho domu
abo města wuńdźće won, a wotřasće próch ze swojeju nohow.

15. Zawěrno praju wam: Lóže budźe zemi Sodomskej a Gomorrhskej na sudnym
dnju, dyžli tamnemu městu.

16. Hlej, ja was sćełu kaž wowcy do srjedźa wjelkow. Budźće teho dla
mudri, kaž hady, a bjez lesće, kaž hołbje.

17. Bjeŕće pak so na kedźbu před čłowjekami; přetož woni budźa was radam
podawać, a we swojich synagogach budźa was šwikać;

18. a před bohotow a před kralow budźeće wodźeni moje dla, jim a pohanam
na swědčenje.

19. Hdyž pak was podadźa, njestarajće so, kak abo što byšće ryčeli;
přetož budźe wam date w tej samej hodźinje, što maće ryčeć;

20. přetož wy njejsće, kiž ryčiće, ale duch wašeho wótca, kiž ryči we
was.

21. Budźe pak bratr bratra k smjerći podawać, a nan syna; a dźěći budźa
přećiwo staršim stawać a jich morić.

22. A budźeće hidźeni wote wšitkich mojeho mjena dla; štóž pak wutraje
hač do kónca, tón budźe zbóžny.

23. Hdyž pak was přesćěhaju w tutym měsće, ćekńće do druheho. Zawěrno
praju wam, wy njepřekhodźiće města israelske, doniž njepřińdźe syn
čłowjeka.

24. Wučownik njeje přez mištra, ani słužownik přez swojeho knjeza.

25. Dosć za wučownika, zo je kaž jeho mištr, a za słužownika, (zo je)
kaž jeho knjez. Su-li hospodarja Beelzebuba mjenowali, kak wjele skerje
jeho domjacych?

26. Teho dla njebójće so jich; přetož ničo njeje zakhowane, štož
njebudźe zjewjene, a (ničo njeje) potajne, štož njebudźe zhonjene.

27. Štož wam praju we ćěmnosći, prajće we swětle; a štož do wucha
słyšiće, prědujće na třěchach.

28. A njebójće so tych, kiž morja ćěło, dušu pak njemóža morić; ale
bójće so wjele wjacy teho, kiž móže ćěło a dušu storčić do hele.

29. Njejstaj dha dwaj wroblej za pjenježk na předań? A nic jedyn z njeju
njepadnje na zemju bjez wašeho wótca.

30. Wam pak su wšitke włosy na hłowje zličene.

31. Teho dla njebójće so; wy sće lěpši, dyžli wjele wroblow.

32. Kóždy teho dla, kiž mje wuznaje před čłowjekami, teho wuznaju tež ja
před swojim wótcom, kiž je w njebjesach;

33. štóž pak mje zaprěje před čłowjekami, teho zaprěju tež ja před
swojim wótcom, kiž je w njebjesach.

34. Njemyslće sebi, zo sym přišoł měr pósłać na zemju; njejsym přišoł
měr pósłać, ale mječ.

35. Přetož sym přišoł rozdźělić čłowjeka přećiwo swojemu nanej, a dźowku
přećiwo swojej maćeri, a přichodnu dźowku přećiwo swojej přichodnej
maćeri;

36. a njepřećeljo čłowjeka (budźa) jeho domjacy.

37. Štóž nana abo mać bóle lubuje, dyžli mje, njeje mje hódny; a štóž
syna abo dźowku bóle lubuje, dyžli mje, njeje mje hódny.

38. A štóž njewozmje swój křiž na so a njesćěhuje mje, njeje mje hódny.

39. Štóž namaka swoje žiwjenje, zhubi je; a štóž zhubi swoje žiwjenje
moje dla, namaka je.

40. Štóž was přiwozmje, přiwozmje mje; a štóž mje přiwozmje, přiwozmje
teho, kiž je mje pósłał.

41. Štóž přiwozmje profetu w mjenje profety, dóstanje myto profety; a
štóž přiwozmje sprawneho w mjenje sprawneho, dóstanje myto sprawneho.

42. A štóžkuli k napiću poda jenemu z tych najmjeńšich jenož khelušk
zymneje wody w mjenje wučownika, zawěrno praju wam, njezhubi swoje myto.

Staw XI.

Jan křćenik sćele dweju wučownikow k Jězusej, a Jězus ryči k ludej wo
wašnju a powołanju Jana; dale praji wón běda tym městam, kotrež pokutu
nječinja, khwali swojeho njebjeskeho wótca a woła wšitkich k sebi, kiž
su sprócni a wobćeženi.

1. A sta so, hdyž běše Jězus přestał rozkazować swojim dwanaće
wučownikam, woteńdźe wón z tam, zo by wučił a prědował we jich městach.

2. Hdyž pak běše Jan w jastwje wo Khrystusowych skutkach słyšał, pósła
dweju ze swojich wučownikow,

3. a da jemu prajić: Sy ty tón, kiž ma přińć, abo mamy na druheho čakać?

4. A Jězus wotmolwi a dźeše k nimaj: Dźitaj a powjeztaj Janej, štož staj
słyšałoj a widźałoj.

5. Slepi widźa, khromi khodźa, wusadni su wučisćeni, hłuši słyša, morwi
stawaja, khudym so evangelium prěduje;

6. a zbóžny je tón, kiž so njebudźe na mni pohóršować.

7. Hdyž pak wonaj woteńdźeštaj, poča Jězus k ludej wo Janu ryčeć: Što
sće wy wušli do pusćiny widźeć? Sćinu wot wětra hibanu?

8. Abo što sće wy wušli widźeć? Čłowjeka we mjehkej drasće? Hlej, kiž
mjehku drastu noša, su we kralowskich domach.

9. Abo što sće wy wušli widźeć? Profetu? Haj, praju wam, tež wjaey,
dyžli profetu.

10. Přetož tónle je, wo kotrymž je pisane: Hlej, ja sćełu swojeho
jandźela před twojim wobličom, kiž budźe twój puć před tobu přihotować.

11. Zawěrno praju wam, bjez tymi, kiž su so wot žónskich narodźili,
njeje žadyn wjetši stanył, dyžli Jan křćenik; štóž pak je najmjeńši w
njebjeskim kralestwje, je wjetši, dyžli wón.

12. Wot dnjow Jana křćenika pak hač do nětka ćeŕpi njebjeske kralestwo
móc, a kiž móc nałožuja, torhnu je na so.

13. Přetož wšitcy profetojo a zakoń hač do Jana su wěšćili;

14. a chceće-li přiwzać, wón je Elias, kiž ma přińć.

15. Štóž ma wuši k słyšenju, njech słyši.

16. Komu pak přirunam tutón splah? Runja je dźěćom, kotrež sedźa na
torhošću, a kotrež wołaja na swojich towaŕšow,

17. a praja: Smy wam piskali, a wy njejsće rejwali; smy žałosćili, a wy
njejsće płakali.

18. Přetož Jan je přišoł, kiž ani njejědźeše ani njepiješe; a praja: Wón
ma djaboła.

19. Syn čłowjeka je přišoł, kiž jě a pije; a praja: Hlej, to je wožrawy
čłowjek a winowy pičk, přećel cłonikow a hrěšnikow. A mudrosć je
wusprawnosćena wot swojich dźěći.

20. Tehdy poča Jězus porokować městam, we kotrychž běše so najwjacy jeho
dźiwow stało, zo njejsu pokutu činiłe.

21. Běda tebi, Korozainje; běda tebi, Bethsaida; dokelž, hdy budźichu so
w Tyrusu a Sidonje dźiwy stałe, kotrež su so stałe we wamaj, budźištej
wonej dawno w měchu a popjele pokutu činiłej.

22. Ale praju wam: Tyrusej a Sidonej budźe lóže na sudnym dnju, dyžli
wamaj.

23. A ty, Kafarnaumje, budźeš dha ty hač do njebjes powyšeny? Hač do
hele dele zajědźeš; dokelž, hdy budźichu so w Sodomje dźiwy stałe,
kotrež su so stałe we tebi, budźiše traž stejo wostał hač do dźensnišeho
dnja.

24. Ale praju wam, zo budźe sodomskej zemi lóže na sudnym dnju, dyžli
tebi.

25. W tym samym času wotmolwi Jězus a dźeše: Ja khwalu će, wotče, knježe
njebja a zemje, zo sy to zakhował před mudrymi a rozomnymi, a je zjewił
móličkim.

26. Haj, wotče, dokelž tak je so to tebi spodobało.

27. Wšitko je mi přepodate wot mojeho wótca. A nichtó njeznaje syna,
khiba wótc; ani wótca nichtó njeznaje, khiba syn, a komuž syn zechce to
zjewić.

28. Pójće ke mni wšitcy, kiž sće sprócni a wobćeženi, a ja was wokřewju.

29. Wzmiće mój přah na so, a wukńće wote mnje, dokelž ja sym pokorny a
ponižneje wutroby; a namakaće wotpočink za swoje duše.

30. Přetož mój přah je słódki, a moje brěmjo je lohke.

Staw XII.

Jězus zamolwja swojich wučownikow, kiž běchu na sabaće kłóski šćipali,
před Farisejskimi, wustrowja na sabaće čłowjeka, kiž měješe zeskhnjenu
ruku, a sleponěmeho, kiž běše wobsynjeny, a wuči připódla, zo wón złe
duchi z mocu božeju wuhonja, zo hrěchi přećiwo swjatemu duchej njebudźa
ženje wodate, a zo je nječisty duch, hdyž so do čłowjeka wróća, wjele
hórši, dyžli prjedy běše; tež ryči wo swojim wot-morwych-staću, wo
swojej maćeri a wo swojim přećelstwje.

1. W tym samym času dźěše Jězus na sabaće přez žita; jeho wučownicy pak
běchu hłódni, a počachu kłóski šćipać a jěsć.

2. Hdyž pak Farisejscy to widźachu, dźachu k njemu: Hlej, twoji
wučownicy činja, štož njeje dowolene činić na sabaće.

3. Wón pak dźeše k nim: Njejsće dha čitali, što je David činił, hdyž je
hłódny był, a ći, kiž běchu z nim;

4. kak je wón do domu božeho nutř stupił a wustajene khlěby jědł, kotrež
jemu njeběše dowolene jěsć, ani tym, kiž běchu z nim, ale jenož samym
měšnikam?

5. Abo njejsće dha čitali we zakonju, zo na sabaće měšnicy w templu
sabat njedźerža, a su bjez winy?

6. Praju pak wam, zo je tudy tón, kiž je wjetši, dyžli templ.

7. Hdy byšće pak wjedźeli, što to je: Smělnosć chcu, a nic wopor, dha
njebudźišće ženje njewinowatych zatamali.

8. Přetož tež knjez na sabaće je syn čłowjeka.

9. A hdyž běše wón z tam wotešoł, přińdźe do jich synagogi.

10. A hlej, běše tam čłowjek, kiž měješe zeskhnjenu ruku; a prašachu so
jeho prajicy: Je dha dowolene na sabaće wustrowjeć? zo bychu móhli jeho
wobskoržić.

11. Wón pak dźeše k nim: Štó budźe bjez wami čłowjekami, kiž ma jenu
wowcu, a jelizo ta sama na sabaće do jamy padnje, kiž ju njepřimnje a
njewućehnje?

12. Kak wjele lěpši je čłowjek, dyžli wowca? Tak dha je dowolene na
sabaće dobrotu činić.

13. Po tym dźeše wón k čłowjekej: Wupřestrěj swoju ruku. A wón ju
wupřestrě; a wona bu zasy strowa, kaž druha.

14. Farisejscy pak wuńdźechu a dźeržachu radu přećiwo njemu, kak bychu
jeho skóncowali.

15. Jězus pak to wjedźeše a woteńdźe z tam; a dźěše jich wjele za nim, a
wón wustrowi jich wšitkich;

16. a přikaza jim, zo bychu jeho zjawneho nječinili;

17. zo by so dopjelniło, štož je prajene było přez profetu Isaiasa, kiž
praji:

18. Hlej, (to je) mój wotročk, kotrehož sym sebi wuzwolił, mój lubowany,
na kotrymž ma moja duša swoje spodobanje. Połožu swojeho ducha na njeho,
a wón wozjewi pohanam sud.

19. Wón so njebudźe wadźić ani hawtować, a nichtó njebudźe na hasach
słyšeć jeho hłós;

20. nałamanu sćinu wón njezłamje, a žehliwy sužoh njewuhasnje, doniž k
dobyću njedowjedźe sud;

21. a w jeho mjenje změja pohanojo nadźiju.

22. Tehdy bu k njemu jedyn přiwjedźeny, kiž běše wobsynjeny, slepy a
němy, a wón jeho wustrowi, tak zo ryčeše a widźeše.

23. A wšitkón lud so dźiwaše a praješe: Njeje dha to Davidowy syn?

24. Farisejscy pak to słyšiwši prajachu: Wón djaboły njewuhonja, khiba
přez Beelzebuba, najwyššeho djabołow.

25. Jězus pak wjedźeše jich mysle, a dźeše k nim: Kóžde kralestwo,
kotrež je rozdźělene přećiwo sebi, budźe wupusćene; a kóžde město abo
kóždy dom, kiž je rozdźěleny přećiwo sebi, njemóže wobstać.

26. A jelizo satan satana wuhonja, je wón přećiwo sebi rozdźěleny. Kak
móže teho dla wobstać jeho kralestwo?

27. A jelizo ja přez Beelzebuba djaboły wuhonjam, přez koho dha
wuhonjeja je waše dźěći? Teho dla budźa te same waši sudnicy.

28. Jelizo pak ja přez ducha božeho djaboły wuhonjam, dha dźě je
kralestwo bože k wam přišło.

29. Abo kak móže štó do domu sylneho nutř hić a jeho sudobja pobrač,
jelizo njeje prjedy sylneho zwjazał? Potom hakle móže jeho dom wurubić.

30. Štóž njeje ze mnu, je přećiwo mni; a štóž njehromadźi ze mnu,
rozpjerša.

31. Teho dla praju wam: Kóždy hrěch, tež bohahanjenje budźe čłowjekam
wodate, hanjenje ducha (swjateho) pak njebudźe wodate.

32. A štóžkuli słowo rjeknje přećiwo synej čłowjeka, temu budźe wodate;
štóž pak budźe ryčeć přećiwo duchej swjatemu, temu njebudźe wodate ani
we tutym swěće, ani we přichodnym.

33. Abo čińće štom dobry a jeho płód dobry; abo čińće štom zły a jeho
płód zły; přetož na płodźe spóznawa so štom.

34. Wy ješćerči splaho, kak móžeće wy dobre ryčeć, hdyž sće zli? Přetož
čehož je wutroba połna, wo tym hort ryči.

35. Dobry čłowjek wunoša z dobreho pokłada dobre; a zły čłowjek wunoša
ze złeho pokłada złe.

36. Praju pak wam, zo změja čłowjekojo za kóžde prózne słowo, kotrež su
ryčeli, zamolwjenje dawać na sudnym dnju.

37. Přetož ze swojich słowow budźeš wusprawnjeny, a ze swojich słowow
budźeš zatamany.

38. Tehdy wotmolwichu jemu někotři z pismawučenych a Farisejskich a
prajachu: Mištrje, chcemy wot tebje znamjo widźeć.

39. Wón pak wotmolwi a dźeše k nim: Zły a mandźelstwołamaŕski splah žada
znamjo; ale njebudźe jemu znamjo date, khiba znamjo Jonasa profety.

40. Přetož kaž je Jonas w brjuše mórskeje ryby był tři dny a tři nocy,
tak budźe syn čłowjeka we wutrobje zemje tři dny a tři nocy.

41. Mužojo z Ninivy stanu na sudnym dnju z tutym splahom, a zatamaja
jón; dokelž woni su pokutu činili na Jonasowe prědowanje; a hlej, tudy
je wjacy, dyžli Jonas.

42. Kralowna wot połdnja stanje na sudnym dnju z tutym splahom, a zatama
jón; dokelž wona je wot pomjezow zemje přišła słyšeć Salomonowu mudrosć;
a hlej, tudy je wjacy, dyžli Salomon.

43. Hdyž pak je nječisty duch wot čłowjeka wušoł, khodźi po suchich
městach, pyta wotpočink a njenamaka jón.

44. Duž praji wón: Wróću so do swojeho domu, z kotrehož sym wušoł. A
přińducy namaka jón prózny, z khošćemi wumjećeny, a wudebjeny.

45. Duž dźe a wozmje ze sobu sydym druhich duchow, hóršich, dyžli sam
je, a nutř stupiwši bydla tam; a poslednje wěcy tuteho čłowjeka su
hórše, dyžli prěniše. Tak zeńdźe so tež temule złemu splahej.

46. Hdyž wón hišće k ludej ryčeše, hlej, stejachu jeho mać a bratřa
wonka, a chcychu z nim ryčeć.

47. Dźeše pak něchtó k njemu: Hlej, twoja mać a twoji bratřa steja wonka
a pytaja će.

48. Wón pak wotmolwi a dźeše k temu, kiž jemu to praješe: Štó je moja
mać, a štó su moji bratřa?

49. A wupřestrěwši swoju ruku na swojich wučownikow dźeše wón: Hlej, (ći
su) moja mać a moji bratřa.

50. Přetož štóžkuli budźe činić wolu mojeho wótca, kiž je w njebjesach,
tón je mój bratr a moja sotra a moja mać.

Staw XIII.

Jězus ryěi we přirunanjach a praji, zo je njebjeske kralestwo runja
syjerjej, kiž na wšelaku rolu syje, dobremu symjenju, do kotrehož je
njepřećel pjanku nasył, žonopowemu zornjatku, zakisanemu ćěstu,
skhowanemu pokładej, drohej parli a syći do morja pušćenej. Jězusowi
krajenjo so dźiwaja, ale njewěrja.

1. Tón samy dźeń wuńdźe Jězus z domu, a syny so při morju.

2. A zhromadźi so k njemu wjele ludu, tak zo wón do čołmika stupi a so
syny; a wšón lud steješe na brjozy.

3. A wón ryčeše k nim wjele we přirunanjach a praješe: Hlej, syjeŕ
wuńdźe wusywać.

4. A hdyž wón syješe, padźechu někotre (zorna) při puću, a přińdźechu
ptaki njebja, a zežrachu je.

5. Někotre pak padźechu na skałojte, hdźež njemějachu wjele zemje; a
zeskhadźachu hnydom, dokelž njemějachu hłubokosć zemje.

6. Hdyž pak běše słónco zeskhadźało, zwjadnychu; a dokelž njemějachu
žaneho korjenja, wuskhnychu.

7. Někotre pak padźechu bjez ćernje; a ćernje rosćechu a podusychu je.

8. Někotre pak padźechu do dobreje zemje, a dawachu płód, jene sto króć,
druhe šěsćdźesać króé, druhe třicyći króć.

9. Štóž ma wuši k słyšenju, njech słyši.

10. A wučownicy přistupichu a dźachu k njemu: Přečo ryčiš k nim we
přirunanjach?

11. Wón pak wotmolwi a dźeše k nim: Wam je date znać potajnosće
njebjeskeho kralestwa, jim pak njeje date.

12. Přetož štóž ma, temu budźe date, a wón změje nadobnje; štóž pak
nima, temu budźe tež to, štož ma, wotewzate.

13. Teho dla ryču k nim we přirunanjach, dokelž widźicy njewidźa, a
słyšicy njesłyša, ani njerozemja.

14. A dopjelnja so nad nimi wěšćenje Isaiasa, kiž praji: Z wušomaj
budźeće słyšeć, a njebudźeće rozemić; a widźicy budźeće widźeć, a
njebudźeće widźeć.

15. Přetož wutroba tehole ludu je stwjerdnjena, a z wušomaj su ćežcy
słyšeli a swojej woči su zańdźelili, zo bychu nědźe njewidźeli z wočomaj
a z wušomaj njesłyšeli a z wutrobu njezrozemili a so njepřewobroćili, a
ja jich njehójił.

16. Wašej woči pak stej zbóžnej, dokelž widźitej, a wašej wuši, dokelž
słyšitej.

17. Přetož zawěrno praju wam, zo je wjele profetow a sprawnych sebi
žadało widźeć, štož wy widźiće, a njejsu je widźeli, a słyšeć, štož wy
słyšiće, a njejsu je słyšeli.

18. Słyšće teho dla wy přirunanje wo syjerju.

19. Hdyž něchtó słowo (božeho) kralestwa słyši a je njezrozemi,
přikhadźa zły, a rubi, štož je wusyte do jeho wutroby; to je tón, kiž je
při puću wosyty.

20. Kiž pak je na skałojte wosyty, je tón, kiž słowo słyši a je hnydom z
wjesołosću přiwozmje;

21. nima pak žaneho korjenja we sebi, ale je načasny; hdyž pak je so
horjo a přesćěhanje słowa dla stało, dha so wón hnydom pohóršuje.

22. Kiž pak je bjez ćernje wosyty, je tón, kiž słowo słyši, ale starosć
tuteho swěta a jebawstwo bohatstwa poduša słowo, a wone bywa bjez płodu.

23. Kiž pak je do dobreje zemje wosyty, je tón, kiž słowo słyši a je
zrozemi; a wón njese płód, a čini to jedyn sto króć, druhi pak
šěsćdźesać króć, druhi pak třicyći króć.

24. Wón předpołoži jim druhe přirunanje a praješe: Njebjeske kralestwo
je runja čłowjekej, kiž běše dobre symjo na swoju rolu wosył.

25. Hdyž pak ludźo spachu, přińdźe jeho njepřećel, a nasy pjanku do
srjedź pšeńcy, a woteńdźe.

26. Hdyž pak běše zelo zrostło a płód sčiniło, tehdy so tež pjanka
pokaza.

27. Duž přistupichu wotročcy hospodarja a dźachu k njemu: Knježe, njejsy
dha ty dobre symjo sył na swoju rolu? Z wotkel dha ma wona pjanku?

28. A wón dźeše k nim: To je njepřećelski čłowjek činił. Wotročcy pak
dźachu k njemu: Chceš-li, dha dźemy a wuplějemy ju?

29. A wón dźeše: Ně, zo byšće trjebaj, hdyž pjanku plějeće, z njeju sobu
tež pšeńcu njewukorjenili.

30. Dajće woběmaj rosć hač do žnjow; a w času žnjow rjeknu žnjejerjam:
Zwuběrajće najprjedy pjanku a zwjazajće ju do walčkow k spalenju; pšeńcu
pak zhromadźće do mojeje bróžnje.

31. Wón předpołoži jim druhe přirunanje a praješe: Njebjeske kralestwo
je runja žonopowemu zornjatku, kotrež čłowjek wza a na swoju rolu wosy.

32. To same drje je najmjeńše bjez wšitkimi symjenjemi; hdyž pak je
zrostło, je wjetše, dyžli wšitke zela, a bywa štom, tak zo ptaki njebja
přikhadźeja a bydla na jeho hałozach.

33. Druhe přirunanje praješe wón jim: Njebjeske kralestwo je runja
zakisanemu éěstu, kotrež žónska wza a do třoch měrow muki rozměša, doniž
wšo njezakisa.

34. To wšo je Jězus we přirunanjach k ludej ryčał, a bjez přirunanjow
wón k nim njeryčeše;

35. zo by so dopjelniło, štož je prajene było přez profetu, kiž praji:
Wotewrju swój hort we přirunanjach, a wozjewju, štož je zakhowane było
wot spočatka swěta.

36. Tehdy pušći Jězus lud wot so, a přińdźe domoj; a jeho wučownicy
přistupichu k njemu a prajachu: Wułož nam přirunanje wo pjancy na roli.

37. Wón pak wotmolwi a dźeše k nim: Kiž wusywa dobre symjo, to je syn
čłowjeka.

38. Rola pak, to je swět. Dobre symjo pak, to su dźěći (božeho)
kralestwa. Pjanka pak, to su dźěći złeho.

39. Njepřećel pak, kiž je ju nasył, to je djaboł. Žně pak, to je
skónčenje swěta. Žnjejerjo pak, to su jandźeljo.

40. Kaž so teho dla pjanka plěje a z wohnjom spala, tak budźe na kóncu
swěta.

41. Syn čłowjeka pósćele swojich jandźelow, a woni zwuběraja z jeho
kralestwa wšitke pohórški a tych, kiž činja njesprawnosć;

42. a ćisnu jich do wohnjoweje pjecy; tam budźe płač a křipjenje zubow.

43. Tehdy budźa so sprawni swětlić kaž słónco we kralestwje swojeho
wótca. Štóž ma wuši k słyšenju, njech słyši.

44. Njebjeske kralestwo je runja pokładej, kiž je na polu skhowany;
čłowjek, kiž jón namaka, skhowa jón, a dźe z wjesołosće nad nim, a předa
wšo, štož ma, a kupi tamne polo.

45. Zasy je njebjeske kralestwo runja čłowjekej kupcej, kiž pyta dobre
parle.

46. Hdyž pak běše jenu drohu parlu namakał, woteńdźe wón, a předa wšo,
štož měješe, a kupi ju.

47. Zasy je njebjeske kralestwo runja syći, do morja pušćenej, kotraž
ryby wšelakeho splaha zhromadźa;

48. hdyž pak běše wona napjelnjena, wućahnychu ju, a na brjozy sedźo
zwuběrachu dobre do sudobjow, njedobre pak ćisnychu won.

49. Tak budźe na kóncu swěta. Jandźeljo wuńdu a rozdźěla złych ze
srjedźizny sprawnych,

50. a ćisnu jich do wohnjoweje pjecy; tam budźe płač a křipjenje zubow.

51. Sće wy to wšo zrozemili? Woni prajachu jemu: Haj.

52. Wón dźeše k nim: Teho dla je kóždy pismawučeny, kiž je wo njebjeskim
kralestwje rozwučeny, runja čłowjekej hospodarjej, kiž wunoša ze swojeho
pokłada nowe a stare.

53. A sta so, hdyž běše Jězus dokónčił tute přirunanja, woteńdźe wón z
tam.

54. A wón přińdźe do swojeho wótcneho kraja, a wučeše jich we jich
synagogach, tak zo so woni dźiwachu a prajachu: Z wotkel ma wón tule
mudrosć a dźiwy?

55. Njeje dha wón syn ćěsle? Njerěka dha jeho mać Marija, a (njejsu dha)
jeho bratřa Jakub a Józef a Syman a Judas;

56. a jeho sotry, njejsu dha wone wšitke při nas? Z wotkel ma wón teho
dla to wšo?

57. A woni pohóršowachu so nad nim. Jězus pak dźeše k nim: Profeta njeje
bjez česće, khiba we swojim kraju a we swojim domje.

58. A wón nječinješe tam wjele dźiwow jich njewěry dla.

Staw XIV.

Jan křćenik je do jastwa sadźeny a morjeny. Jězus nasyća we pusćinje
pjeć tysacow ludźi z pjećimi khlěbami a dwěmaj rybomaj, modli so
samlutki na horje, khodźi po morju a wustrowja wšěch khorych.

1. W tym samym času słyšeše Herodes, jedyn ze štyrjoch wjeŕchow, powjesć
wo Jězusu.

2. A wón dźeše k swojim słužownikam: To je Jan křćenik; wón je wot
morwych stanył, a teho dla stawaja so dźiwy přez njeho.

3. Přetož Herodes běše Jana zajał a jeho zwjazał, a běše jeho do jastwa
sadźił Herodiady žony swojeho bratra dla.

4. Přetož Jan dźeše k njemu: Njeje tebi dowolene ju měć.

5. A wón chcyše jeho morić, boješe pak so ludu, dokelž mějachu jeho za
profetu.

6. Na narodnym dnju Herodesa pak rejwaše dźowka Herodiady we srjedźa
(před nimi), a spodobaše so Herodesej.

7. Teho dla slubi wón ze přisahu, zo chce jej dać, štožkuli wot njeho
požada.

8. Wona pak, napominana wot swojeje maćerje, dźeše: Daj mi tudy we škli
hłowu Jana křćenika.

9. A kral so zrudźi; ale přisahi a tych dla, kiž sobu za blidom
sedźachu, kazaše ju dać.

10. A wón pósła a da hłowu wotćeć Janej we jastwje.

11. A jeho hłowa bu přinjesena we škli, a bu data holčcy; a wona donjese
ju swojej maćeri.

12. A jeho wučownicy přińdźechu, wzachu jeho ćěło a pohrjebachu je; a
dźěchu a powjedachu to Jězusej.

13. Hdyž běše Jězus to słyšał, woteńdźe wón z tam na čołmiku na puste
město, zo by sam był; a hdyž běše lud to słyšał, dźěše za nim pěši z
městow.

14. A wón wuńdźe, a wuhlada wjele ludu; a jemu běše jich žel, a wón
wustrowi jich khorych.

15. Hdyž pak bu wječor, přistupichu jeho wučownicy k njemu a dźachu:
Město je puste, a čas je so hižom minył; pušć lud wot so, zo bychu do
městačkow šli a sebi jědźe kupili.

16. Jězus pak dźeše k nim: Njeje jim trjeba woteńć; dajće wy jim jěsć.

17. Woni wotmolwichu jemu: My tu ničo nimamy, khiba pjeć khlěbow a dwě
rybje.

18. Wón pak dźeše k nim; Přinjesće mi te same sem.

19. A hdyž běše ludej kazał na trawu so zesydać, wza wón te pjeć khlěbow
a tej dwě rybje, pohlada k njebju, žohnowaše a łamaše a dawaše khlěby
wučownikam, wučownicy pak ludej.

20. A woni jědźachu wšitcy, a buchu nasyćeni. A zezběrachu zbytne kuski,
dwanaće korbow z łamankami napjelnjenych.

21. Tych pak, kiž běchu jědli, běše po ličbje pjeć tysacow muskich, z
wuwzaćom žónskich a dźěći.

22. A hnydom nuzowaše Jězus wučownikow, zo bychu do čołma stupili a
prjedy njeho přez jězor so přewjezli, doniž wón lud wot so njepušći.

23. A hdyž běše lud wot so pušćił, dźěše wón na horu samlutki so modlié.
Hdyž pak bu wječor, běše tam sam.

24. Čołm pak bu srjedź morja wokoło mjetany wot zmohow; přetož wětr běše
přećiwny.

25. We štwórtym dźěle nocy pak přińdźe wón k nim, khodźo po morju.

26. A hdyž jeho widźachu po morju khodźaceho, stróžichu so a prajachu:
To je šerjenje. A woni wołachu z bojosće.

27. A hnydom ryčeše Jězus k nim a dźeše: Mějće dowěru; to sym ja,
njebȯjće so.

28. Pětr pak wotmolwi a dźeše: Knježe, sy-li to ty, daj mi k tebi přińć
po wodźe.

29. Wón pak dźeše: Přińdź. A Pětr wustupi ze čołma a khodźeše po wodźe,
zo by k Jězusej přišoł.

30. Hdyž pak sylny wětr pytny, boješe so; a hdyž poča so podnurjeć,
wołaše prajicy: Knježe, pomhaj mi.

31. A hnydom wupřestrě Jězus ruku, a přimny jeho a dźeše k njemu: Ty
małowěriwy, přečo sy dwělował?

32. A hdyž běštaj wonaj do čołma stupiłoj, woćichny wětr.

33. Ći pak, kiž běchu w čołmje, přińdźechu, a modlachu so knjemu a
dźachu: Ty sy woprawdźe syn boži.

34. A hdyž běchu přez jězor přejěli, přińdźechu do Genesarskeho kraja.

35. A hdyž běchu jeho ludźo tamneho města póznali, pósłachu do cyłeje
tamneje wokołnosće; a přinjesechu k njemu wšitkich khorych;

36. a prošachu jeho, zo bychu so jenož wobruba jeho drasty dótknyć
směli. A kižkuli běchu so dótknyli, buchu wustrowjeni.

Staw XV.

Jězus swari Farisejskich, zo woni bože kaznje přestupuja ěłoẃskich
postajenjow dla, a wuči, što čłowjeka woprawdźe nječisteho ěini; dale
wustrowja wón dźowku Khananejskeje žónskeje a wjele druhich khorych, a
nasyća we pusćinje štyri tysacy ludźi ze sydymimi khlěbami a někotrymi
rybami.

1. Tehdy přińdźechu k njemu z Jerusalema pismawučeni a Farisejscy a
prajachu:

2. Přečo přestupuja twoji wučownicy postajenja starych? Přetož woni
njemyja swojej rucy, hdyž khlěb jědźa.

3. Wón pak wotmolwi a dźeše k nim: Přečo přestupujeće tež wy kaznju božu
swojich postajenjow dla? Přetož Bóh je prajił:

4. Dyrbiš nana a mać česćić; a: Štóž budźe zlě ryčeć přećiwo nanej abo
maćeri, dyrbi smjerće wumrjeć.

5. Wy pak prajiće: Štóž jenož rjeknje k nanej abo k maćeri: Kóždy wopor,
kiž je wote mnje, budźe tebi wužitny, (čini dosć;)

6. a wón njetrjeba česćić swojeho nana abo swoju mać; a tak sće wy
zběhnyli kaznju božu swojich postajenjow dla.

7. Wy tajency, derje je wo was wěšćił Isaias, kiž praji:

8. Tónle lud česći mje z hubomaj; jich wutroba pak je daloko wote mnje.

9. Podarmo pak mje česća, hdyž wuča wučby a kaznje čłoẇske.

10. A wón zawoła lud k sebi a dźeše k nim: Słyšće a zrozeḿće.

11. Nic to, štož do horta nutř dźe, čini čłowjeka nječisteho; ale to,
štož z horta wukhadźa, to čini čłowjeka nječisteho.

12. Na to přistupichu jeho wučownicy a dźachu k njemu: Wěš dha, zo su so
Farisejscy słyšiwši tole słowo pohóršowali?

13. Wón pak wotmolwi a dźeše: Kóžde šćěpjenje, kotrež njeje šćěpił mój
njebjeski wótc, budźe wukorjenjene.

14. Wostajće jich; woni su slepi a wodźerjo slepych; hdyž pak slepy
slepeho wjedźe, padnjetaj wobaj do jamy.

15. Pětr pak wotmolwi a dźeše k njemu: Wułož nam tute přirunanje.

16. Wón pak dźeše: Sće dha tež wy hišće bjez zrozemjenja?

17. Njerozemiće wy, zo wšitko, štož do horta nutř dźe, do brjucha dźe a
do wukhoda wotkhadźa?

18. Štož pak z horta wukhadźa, wukhadźa z wutroby, a to čini čłowjeka
nječisteho.

19. Přetož z wutroby wukhadźeja złe mysle, morjenja, mandźelstwołamanja,
kurwaŕstwa, padustwa, wopačne swědčenja, bohahanjenja.

20. To su te wěcy, kotrež čłowjeka njećisteho činja; ale z njemytymaj
rukomaj jěsć, to nječini čłowjeka nječisteho.

21. A Jězus wuńdźe z tam, a woteńdźe na stronu Tyrusa a Sidona.

22. A hlej, Khananejska žónska přińdźe z tamnych pomjezow, wołaše a
dźeše k njemu: Směl so nade mnu, Knježe, syno Davidowy; moja dźowka je
wot złeho ducha zlě prudźena.

23. Wón pak jej ani słowčka njewotmolwi. A přistupichu k njemu jeho
wučownicy a prošachu jeho prajicy: Pušć ju wot so, dokelž wona woła za
nami.

24. Wón pak wotmolwi a dźeše: Ja njejsym pósłany, hač jenož k zhubjenym
wowcam domu israelskeho.

25. Wona pak přińdźe, modleše so k njemu a praješe: Knježe, pomhaj mi.

26. Wón pak wotmolwi a dźeše: Njeje prawje khlěb dźěći brać a jón mjetać
psam.

27. Wona pak dźeše: Haj, Knježe; tola pak tež psyčki jědźa wot srjódkow,
kotrež padaja z blida jich knježich.

28. Duž wotmolwi Jězus a dźeše k njej: O žónska, wulka je twoja wěra;
stań so ći, kaž žadaš. A jeje dźowka bu wustrowjena wot teje sameje
hodźiny.

29. A hdyž běše Jězus z tam wotešoł, přińdźe wón k morju galilejskemu, a
wón zańdźe na horu, a syny so tam.

30. A přińdźe k njemu wjele ludu, a mějachu sobu němych, slepych,
khromych, słabych a wjele druhich; a woni połožichu jich k jeho nohomaj,
a wón jich wustrowi;

31. tak zo so lud dźiwaše, hdyž widźeše němych ryčeć, khromych khodźić,
slepych widźeć; a woni khwalachu Boha israelskeho.

32. Jězus pak zawoła swojich wučownikow k sebi a dźeše: Mi je žel ludu,
dokelž hižom tři dny přebywaja woni při mni, a nimaja, što bychu jědli;
a ja jich njechcu bjez jědźe wot so pušćić, zo bychu njezawutlili na
puéu.

33. A wučownicy dźachu k njemu: Z wotkel dha móhli my w pusćinje tak
wjele khlěbow měć, zo bychmy tak wjele ludu nasyćili?

34. A Jězus dźeše k nim: Kak wjele khlěbow dha maće? Woni pak prajachu:
Sydym a někotre rybički.

35. A wón kazaše ludej, zo by so na zemju zesydał.

36. A wón wza te sydym khlěbow a rybički, a praješe dźak, łamaše a
dawaše je swojim wučownikam, a wučownicy dawachu je ludej.

37. A woni jědźachu wšitcy, a buchu nasyćeni. A štož běše wyše wot
łamankow, zezběrachu sydym korbow połnych.

38. Tych pak, kiž běchu jědli, běše štyri tysacy muskich, wyše dźěći a
žónskich.

39. A wón pušći lud wot so, a stupi do čołmika; a přińdźe do
Magedanskich pomjezow.

Staw XVI.

Jězus njecha Farisejskim a Sadducejskim žaneho znamjenja z njebjes dać a
napomina swojich wučownikow, zo bychu so na kedźbu brali před zakisanym
ćěstom Farisejskich a Sadducejskich; dale so wón swojich wučownikow
praša, za koho jeho ludźo maja, a přepodawa swj. Pětrej, kiž jeho
wuznawa, kluče njebjeskeho kralestwa; potom wěšći wón swoje ćeŕpjenja,
swoju smjeré a swoje wot-morwychstaće, a swari swj. Pětra, kiž chee jemu
to wotradźeé; na posledku napomina wón wšitkich, zo bychu swój křiž na
so wzali a jeho sćěhowali.

1. A přińdźechu k njemu Farisejscy a Sadducejscy, zo bychu jeho
spytowali; a prošachu jeho, zo by jim znamjo z njebjes widźeć dał.

2. Wón pak wotmolwi a dźeše k nim: Hdyž je wječor, prajiće: Budźe rjane
wjedro, přetož njebjo je čeŕwjene.

3. A rano (prajiće): Dźens (budźe) njewjedro, přetož njebjo so čeŕwjeni
a je mróčne.

4. Wobličo njebja wěsće wy potajkim rozsudźeć; znamjenja časow pak
njemóžeće spóznać. Zły a mandźelstwołamaŕski splah žada znamjo; ale
njebudźe jemu date znamjo, khiba znamjo Jonasa profety. A wón wopušćiwši
jich woteńdźe.

5. A hdyž běchu jeho wučownicy přez jězor přišli, běchu zabyli khlěby
sobu wzać.

6. A wón dźeše k nim: Hladajće so a bjeŕće so na kedźbu před zakisanym
ćěstom Farisejskich a Sadducejskich.

7. Woni pak myslachu sami při sebi a prajachu: Dokelž njejsmy žanych
khlěbow sobu wzali.

8. Jězus pak to wjedźeše a dźeše: Što mysliće sami při sebi, wy
małowěriwi, zo žanych khlěbow nimaće?

9. Njerozemiće dha wy hišće a njedopomniće so wy na te pjeć khlěbow za
pjeć tysacow ludźi, a kak wjele korbow sće nazběrali?

10. Ani na te sydym khlěbow za štyri tysacy ludźi, a kak wjele korbow
sće nazběrali?

11. Čeho dla dha wy njerozemiće, zo njejsym wo khlěbje wam prajił:
Bjeŕće so na kedźbu před zakisanym ćěstom Farisejskich a Sadducejskich?

12. Duž woni zrozemichu, zo wón njebě prajił, zo bychu so na kedźbu
brali před zakisanym ćěstom khlěbow, ale před wučbu Farisejskich a
Sadducejskich.

13. Jězus pak přińdźe na stronu Caesareje Filippoweje; a wón prašeše so
swojich wučownikow a dźeše: Za koho maja dha ludźo syna čłowjeka?

14. Woni pak dźachu: Někotři za Jana křćenika, někotři pak za Eliasa,
někotři pak za Jeremiasa abo za jeneho z profetow.

15. Jězus dźeše k nim: Wy pak, za koho maće mje wy?

16. Syman Pětr wotmolwi a dźeše: Ty sy Khrystus, syn žiweho Boha.

17. Jězus pak wotmolwi a dźeše k njemu: Zbóžny sy ty, Symanje, syno
Jonasowy; dokelž mjaso a krej njeje ći to zjewiła, ale mój wótc, kiž je
w njebjesach.

18. A ja praju tebi: Ty sy Pětr (t. j. skała), a na tule skału natwarju
ja swoju cyrkej, a mocy hele ju njepřewinu.

19. A tebi dam ja kluče njebjeskeho kralestwa. A štožkuli ty zwjazaš na
zemi, budźe zwjazane tež we njebjesach; a štožkuli ty wotwjazaš na zemi,
budźe wotwjazane tež we njebjesach.

20. Tehdy přikaza wón swojim wučownikam, zo bychu nikomu njeprajili, zo
je wón Jězus Khrystus.

21. Wot teho časa poča Jězus swojim wučownikam dopokazować, zo dyrbi wón
do Jerusalema hić a wjele ćeŕpjeć wot staršich (luda), a wot
pismawučenych a wyššich měšnikow, a morjeny być a na třeći dźeń wot
morwych stanyć.

22. A Pětr wza jeho k sebi, a poča jemu porokować prajicy: To budź
daloko wot tebje, Knježe; to so ći njestań.

23. Wón pak so wobroćiwši rjekny Pětrej: Dźi wote mnje, satanje, ty sy
mi k pohórškej, dokelž ty njerozemiš to, štož je bože, ale to, štož je
čłoẃske.

24. Tehdy dźeše Jězus k swojim wučownikam: Chce-li štó za mnu hić, tón
zaprěj sebje sameho, wzmi swój křiž na so, a sćěhuj mje.

25. Přetož štóž zechce swoje žiwjenje zakhować, zhubi je; štóž pak swoje
žiwjenje zhubi moje dla, namaka je.

26. Přetož što pomha čłowjekej, by runje cyły swět dobył, na swojej duši
pak škodu ćeŕpjał? Abo što móže čłowjek dać k wukupjenju za swoju dušu?

27. Přetož syn čłowjeka přińdźe we krasnosći swojeho wótca ze swojimi
jandźelemi; a tehdy zapłaći wón kóždemu po jeho skutkach.

28. Zawěrno praju wam, su někotři bjez tudy stejacymi, kotřiž njewoptaja
smjerć, doniž njewidźa syna čłowjeka přińć we swojim kralestwje.

Staw XVII.

Jězus je na horje překrasnjeny, ryči ze swojimi wučownikami wo Eliasu,
wustrowja měsaeneho hólčeca a rozwuča swojich wučownikow wo mocy wěry,
hdyž je ta sama z modlitwu a z posćenjom zjednoćena; dale ryěi wón wo
swojim ćeŕpjenju, wo swojej smjeréi a wo swojim wot-morwych-staću, a
praji swj. Pětrej, zo by dański kroš za njeju zapłaćił.

1. A po šesćich dnjach wza Jězus Pětra a Jakuba a Jana, jeho bratra, k
sebi, a wjedźeše jich stronu na wysoku horu;

2. a bu překrasnjeny před nimi. A jeho wobličo swětleše so, kaž słónco;
jeho drasta pak bu běła, kaž sněh.

3. A hlej, zjewištaj so jim Mójzes a Elias, a ryčeštaj z nim.

4. Pětr pak wotmolwi a dźeše k Jězusej: Knježe, derje je nam tudy być;
chceš-li, dha sčińmy tu tři hěty; tebi jednu, Mójzesej jednu a Eliasej
jednu.

5. Hdyž wón hišće ryčeše, hlej, wobda jich swětła mróčel. A hlej, hłós z
mróčele, kiž praješe: To je mój lubowany syn, na kotrymž mam swoje dobre
spodobanje; teho posłuchajće.

6. A słyšiwši to padźechu wučownicy na swoje wobličo, a bojachu so jara.

7. A Jězus přistupi, a dótkny so jich a dźeše k nim: Stańće, a njebójće
so.

8. Hdyž pak woni swojej woči pozběhnychu, njewidźachu nikoho, hač Jězusa
sameho.

9. A hdyž woni z hory dele dźěchu, přikaza jim Jězus a dźeše: Njeprajće
nikomu tole widźenje, doniž syn čłowjeka wot morwych njestanje.

10. A wučownicy woprašachu so jeho a prajachu: Što dha pismawučeni
praja, zo ma Elias prjedy přińć?

11. Wón pak wotmolwi a dźeše k nim: Elias drje přińdźe a ponowi wšitko;

12. praju pak wam, zo je Elias hižom přišoł; a njejsu jeho spóznali, ale
su z nim činili, štožkuli su chcyli. Tak změje tež syn čłowjeka wot nich
ćeŕpjeć.

13. Duž zrozemichu wučownicy, zo běše wón wo Janu křćeniku k nim ryčał.

14. A hdyž běše wón k ludej přišoł, přistupi k njemu čłowjek, kiž před
nim na kolena padnywši dźeše: Knježe, směl so nad mojim synom, dokelž
wón je měsacny a ma zlě ćeŕpjeć; přetož často pada do wohnja a husto do
wody.

15. A sym jeho přiwjedł k twojim wučownikam, ale woni njemóžachu jeho
wustrowić.

16. Jězus pak wotmolwi a dźeše: O njewěriwy a kołwrótny splaho, kak
dołho dha mam z wami być, kak dołho mam was ćeŕpjeć? Přiwjedźće jeho sem
ke mni.

17. A Jězus jeho naswari, a zły duch wuńdźe wot njeho; a hólčec bu
wustrowjeny wot teje sameje hodźiny.

18. Duž přistupichu wučownicy wosebje k Jězusej a prajachu: Přečo
njemóžachmy dha my teho sameho (złeho ducha) wuhnać?

19. Jězus pak dźeše k nim: Wašeje njewěry dla. Přetož zawěrno praju wam,
změjeće-li wěru, kaž žonopowe zornjatko, rjeknjeće tutej horje: Dźi z
tudy tamle, a wona tam póńdźe, a ničo njebudźe wam njemóžne.

20. Tutón splah (złych duchow) pak so njewuhonja, khiba přez modlenje a
posćenje.

21. Hdyž pak woni w Galilejskej přebywachu, dźeše Jězus k nim: Syn
čłowjeka budźe podaty do čłoẃskich rukow;

22. a budźa jeho morić; ale na třeći dźeń wón wot morwych stanje. A woni
so jara zrudźichu.

23. A hdyž běchu woni do Kafarnauma přišli, přistupichu ći, kiž dwójnu
drachmu bjerjechu, k Pětrej, a dźachu k njemu: Njedawa dha waš mištr
dwójnu drachmu?

24. Wón praješe: Haj. A hdyž běše wón do domu nutř stupił, poča Jězus
sam k njemu ryčeć a dźeše: Što so tebi zda, Symanje? Wot koho bjeru
zeṁscy kralojo dawki abo dań? Wot swojich dźěći abo wot cuzych?

25. A wón praješe: Wot cuzych. Jězus dźeše k njemu: Potajkim su dźěći
swobodne.

26. Zo pak bychmy jich njepohóršowali, dźi k morju, a wućisń wudu; a
wzmi tu rybu, kotraž prěnja spłunje; a wotewriwši jeje hubu namakaš
pjenjez; tón samy wzmi, a daj jón jim za mnje a za sebje.

Staw XVIII.

Jězus wuči ponižnosé po přikładźe dźěći a napomina, zo by nichtó
móličkim žaneho pohórška njedawał, při ěimž na přirunanje wo zabłudźenej
wowcy spomina; dale wuči wón, kak dyrbi bratr bratra k dobremu napominać
a jemu wodawać, a wułožuje to we přirunanju wo njesprawnym dołžniku.

1. We tej samej hodźinje přistupichu wučownicy k Jězusej a prajachu:
Štó, měniš, je najwjetši w njebjeskim kralestwje?

2. A Jězus zawoła dźěćo k sebi, postaji je srjedźa bjez nimi,

3. a dźeše: Zawěrno praju wam, jelizo so njewobroćiće a njebudźeće kaž
dźěći, dha njepóńdźeće nutř do njebjeskeho kralestwa.

4. Štóžkuli so teho dla poniži, kaž tute dźěćo, tón je najwjetši w
njebjeskim kralestwje.

5. A štóž jene tajke dźěćo k sebi wozmje we mojim mjenje, tón mje k sebi
wozmje.

6. Štóž pak budźe pohóršować jeneho z tutych móličkich, kiž do mnje
wěrja, temu by lěpje było, zo by młynski kamjeń na jeho šiju powisnjeny,
a wón do hłubokosće morja podnurjeny był.

7. Běda swětej pohórškow dla. Přetož pohórški dyrbja přińć; ale běda
temu čłowjekej, přez kotrehož pohóršk přińdźe.

8. Jelizo pak twoja ruka abo twoja noha će pohóršuje, wotrězń ju, a ćisń
ju wot so; lěpje ći je, zo k žiwjenju nutř dźeš słaby abo khromy, hač zo
by dwě rucy abo dwě nozy měł a ćisnjeny był do wěčneho wohnja.

9. A jelizo će twoje woko pohóršuje, wutorhń je, a ćisń je wot so; lěpje
ći je, zo z jenym wokom k žiwjenju nutř dźeš, hač zo by dwě woči měł a
ćisnjeny był do helskeho wohnja.

10. Hladajće, zo byšće žaneho z tutych móličkich njezacpěli; přetož
praju wam, zo jich jandźeljo w njebjesach stajnje widźa wobličo mojeho
wótca, kiž je w njebjesach.

11. Přetož syn čłowjeka je přišoł wumóžić, štož běše zhubjene.

12. Što so wam zda? Změje - li něchtó sto wowcow, a zabłudźi so jedna z
nich, hač njewostaji wón te dźewjećdźesać dźewjeć na horach, a njeńdźe
pytać tu, kotraž je so zabłudźiła?

13. A jelizo so stanje, so ju namaka, zawěrno praju wam, zo so wón nad
njeju bóle zwjeseli, dyžli na tymi dźewjećdźesać dźewjećimi, kotrež so
njejsu zabłudźiłe.

14. Tak tež njeje wola wašeho wótca, kiž je w njebjesach, zo by jedyn z
tutych móličkich zhubjeny był.

15. Jelizo pak je twój bratr zhrěšił přećiwo tebi, dźi a porokuj jemu to
bjez sobu a bjez nim samym; posłucha će wón, dha sy dobył swojeho
bratra.

16. Jelizo pak će njeposłucha, wzmi ze sobu hišće jedneho abo dweju, zo
by we horće dweju abo třoch swědkow wostało kóžde słowo.

17. Jelizo jich njeposłucha, praj to cyrkwi; jelizo pak (tež) cyrkej
njeposłucha, budź wón tebi jako pohan a cłonik.

18. Zawěrno praju wam, štožkuli wy zwjazaće na zemi, budźe zwjazane tež
we njebjesach; a štožkuli wy wotwjazaće na zemi, budźe wotwjazane tež we
njebjesach.

19. Zasy praju wam: Jelizo budźetaj dwaj bjez wami přezjene na zemi, we
wšěm, štožkuli budźetaj prosyć, dha so to jimaj stanje wot mojeho wótca,
kiž je w njebjesach.

20. Přetož hdźež staj dwaj abo třo zhromadźeni we mojim mjenje, tam sym
ja srjedźa bjez nimi.

21. Na to přistupi Pětr k njemu a dźeše: Knježe, kak wjele króć zhrěši
mój bratr přećiwo mi a mam jemu wodać? Hač do sydym króć?

22. Jězus dźeše k njemu: Njepraju ći, hač do sydym króć, ale hač do
sydymdźesaćkróć sydymkróć.

23. Teho dla je njebjeske kralestwo runja čłowjekej kralej, kiž chcyše
zličbowanje činić ze swojimi wotročkami.

24. A hdyž běše wón započał zličbowanje činić, bu jemu jedyn
prědkstajeny, kiž běše jemu dźesać tysac talentow dołžny.

25. Hdyž pak wón njeměješe, z čimž móhł zapłaćić, poruči jeho knjez jeho
předać a jeho žonu a dźěći a wšo, štož měješe, a zapłaćić.

26. Wotročk pak prošeše jeho na kolena padnywši a praješe: Měj sćeŕpnosć
ze mnu, a ja chcu ći wšitko zapłaćić.

27. Knjez pak so směli nad tymle wotročkom, pušći jeho wot so, a spušći
jemu dołh.

28. Tón samy wotročk pak wuńdźe, a nadeńdźe jedneho ze swojich
sobuwotročkow, kiž běše jemu sto dźesatnikow dołžny; a přimnywši daješe
wón jeho a praješe: Zapłać, štož sy dołžny.

29. A jeho sobuwotročk prošeše jeho na kolena padnywši a praješe: Měj
sćeŕpnosć ze mnu, a ja chcu ći wšitko zapłaćić.

30. Wón pak njechaše; ale woteńdźe, a ćisny jeho do jastwa, doniž
njezapłaći dołh.

31. Hdyž pak jeho sobuwotročcy widźachu, što so sta, zrudźichu so jara;
a woni dźěchu a powjedachu swojemu knjezej wšitko, štož běše so stało.

32. Duž zawoła teho sameho jeho knjez k sebi a dźeše k njemu: Ty zły
wotročko, cyły dołh sym tebi spušćił, dokelž mje prošeše;

33. njedyrbješe teho dla tež ty so smělić nad swojim sobuwotročkom, kaž
sym so tež ja nad tobu smělił?

34. A jeho knjez rozhněwa so, a poda jeho čwilowarjam, doniž wón cyły
dołh njezapłaći.

35. Tak budźe tež mój njebjeski wótc činić wam, jelizo njewodaće jedyn
kóždy swojemu bratrej wot swojich wutrobow.

Staw XIX.

Jězus wuči wo mandźelstwje a praji, zo mužej njeje dowolene swoju
mandźelsku wot so pušćić; dale žohnuje wón dźěćatka, praji bohatemu
młodźencej, što ma činić, jelizo chce do wěěneho žiwjenja nutř hić,
wułožuje tež, kak ćežey bohaći do njebjeskeho kralestwa nutř póńdźa, a
kajke myto ći změja, kiž su wostajiwši wšo jeho sćěhowali.

1. A sta so, hdyž běše Jězus tute ryče dokónčił, woteńdźe wón z
Galilejskeje, a přińdźe na pomjezy Židowskeje z tamneje strony Jórdana;

2. a wjele ludu dźěše za nim, a wón jich tam wustrowi.

3. A přistupichu k njemu Farisejscy, zo bychu jeho spytowali, a
prajachu: Je dha mužej dowolene swoju mandźelsku wot so pušéié z
kajkeježkuli winy?

4. Wón pak wotmolwi a dźeše k nim: Njejsće dha čitali, zo je tón, kiž je
čłowjeka stworił we spočatku, jakož muskeho a žónsku jeju stworił a
prajił:

5. Teho dla wopušći čłowjek nana a mać, a budźe so dźeržeć k swojej
žonje, a budźetaj dwaj w jednym ćěle?

6. Tak njejstaj wonaj wjacy dwaj, ale (staj) jedne ćěło. Štož je
potajkim Bóh zjednoćił, to njech čłowjek njerozdźěla.

7. Woni prajachu k njemu: Čeho dla dha je Mójzes přikazał rozwjazański
list dać a (mandźelsku) wot so pušéić?

8. Wón dźeše k nim: Mójzes je dla twjerdosće wašeje wutroby wam dowolił
swoju mandźelsku wot so pušćié; ale wot spočatka to tak njeběše.

9. Praju pak wam, zo kóždy, kiž swoju mandźelsku wot so pušći, khiba
mandźelstwołamanja dla, a sebi druhu wozmje, mandźelstwo łama; a štóž
sebi pušćenu wozmje, łama mandźelstwo.

10. Jeho wučownicy prajachu k njemu: Jelizo ma so wěc muža ze žonu tak,
dha njeje derje so woženié.

11. Wón pak dźeše k nim: Nic wšitcy rozemja tute słowo, ale ći, kotrymž
je date.

12. Přetož su eunuchi, kiž su so z maćeŕneho žiwota tak narodźili; a su
eunuchi, kiž su wot čłowjekow sčinjeni; a su eunuchi, kiž su so sami
wosłabili njebjeskeho kralestwa dla. Štóž móže zrozemic, njech zrozemi.

13. Tehdy buchu dźěćatka k njemu přinjesene, zo by wón rucy na nje
połožił a so modlił. Wučownicy pak jich swarjachu.

14. Jězus pak dźeše k nim: Dajée dźěćatkam a njewobarajće jim ke mni
přińć; přetož tajkich je njebjeske kralestwo.

15. A hdyž běše wón rucy na nje połožił, woteńdźe z tam.

16. A hlej, jedyn přistupi a dźeše k njemu: Dobry mištrje, što mam ja
dobre činić, zo bych wěčne žiwjenje měł?

17. Wón pak dźeše k njemu: Što so mje prašeš za dobrym? Jedyn je dobry,
Bóh. Chceš-li pak k žiwjenju nutř hić, dźerž kaznje.

18. Wón dźeše k njemu: Kotre? Jězus pak dźeše: Njedyrbiš morić;
njedyrbiš mandźelstwo łamać; njedyrbiš kradnyć; njedyrbiš wopačne
swědčenje dawać;

19. dyrbiš swojeho nana a swoju mać česćić, a dyrbiš swojeho bližšeho
lubować, kaž sebje sameho.

20. Młodźenc dźeše k njemu: Wšitko to sym ja dźeržał wot swojeje
młodosće; što mi hišće brachuje?

21. Jězus dźeše k njemu: Chcešli dospołny być, dźi, předaj, štož maš, a
rozdaj to khudym, a změješ pokład we njebjesach; a přińdź a sćěhuj mje.

22. Hdyž pak běše młodźenc tole słowo słyšał, woteńdźe zrudny; přetož
wón měješe wjele kubłow.

23. Jězus pak dźeše k swojim wučownikam: Zawěrno praju wam, zo bohaty z
ćežka nutř póńdźe do njebjeskeho kralestwa.

24. A zasy praju wam: Lóže je, zo kamel přez wuško jehły přeńdźe, dyžli
zo bohaty nutř póńdźe do njebjeskeho kralestwa.

25. Hdyž pak běchu wučownicy to słyšeli, dźiwachu so jara a prajachu:
Štó móže potajkim zbóžny być?

26. Jězus pak pohlada (na nich) a dźeše k nim: Pola čłowjekow je to
njemóžne; pola Boha pak su wšitke wěcy móžne.

27. Duž wotmolwi Pětr a dźeše k njemu: Hlej, my smy wšitko wopušćili a
tebje sćěhowali; što dha budźe nam za to?

28. Jězus pak dźeše k nim: Zawěrno praju wam, zo budźeće wy, kiž sće mje
sćěhowali, pr̀i z-nowanarodźenju, hdyž budźe syn čłowjeka sedźeć na stole
swojeje majestosće, zo budźeće tež wy sedźeć na dwanaćich stołach a
sudźić te dwanaće swójbow israelskich.

29. A kóždy, kiž wopušći dom abo bratrow abo sotry abo nana abo mać abo
žonu abo dźěći abo pola mojeho mjena dla, budźe sto króć zasy dostawać a
wěčne žiwjenje wobsedźeć.

30. Wjele pak z prěnich budźa posledni, a z poslednich prěni.

Staw XX.

Jězus wuči, zo je njebjeske kralestwo runja hospodarjej, kiž we
wšelakich hodźinach dźěłaćerjow do swojeje winicy najima, připowjeda z
nowa swoje ćeŕpjenja, swoju smjerć a swoje wot - morwych - staće,
wotmolwja na próstwu maćerje, kotraž chce, zo byštaj něhdy jeje synaj,
jedyn na jeho prawicy a druhi na jeho lěwicy, sedźałoj, a wustrowja
hišće dweju slepeju.

1. Njebjeske kralestwo je runja čłowjekej hospodarjej, kiž zahe rano
wuńdźe dźěłaćerjow do swojeje winicy najimać.

2. A hdyž běše z dźěłaćerjemi přezjene přišoł wo dźěsatnik na dźeń,
pósła jich do swojeje winicy.

3. A wón wuńdźe wokoło třećeje hodźiny, a widźeše druhich na torhošću
próznych stejo,

4. a dźeše k nim: Dźiće tež wy do mojeje winicy, a štož prawje budźe,
chcu wam dać.

5. Woni pak woteńdźechu. A zasy wuńdźe wón wokoło šesteje a wokoło
dźewjateje hodźiny; a činješe teho runja.

6. Wokoło jědnateje pak wuńdźe wón (zasy), a namaka druhich próznych
stejo a dźeše k nim: Što tu stejiće cyły dźeń prózni?

7. Woni pak prajachu: Dokelž nas nichtó njeje najał. Wón dźeše k nim:
Dźiće tež wy do mojeje winicy.

8. Hdyž pak bu wječor, dźeše knjez winicy k swojemu zastojnikej: Zawołaj
dźěłaćerjow, a daj jim zdu, spočinajo wot poslednich hač do prěnich.

9. Hdyž dha ći přińdźechu, kiž běchu wokoło jědnateje hodźiny přišli,
dóstachu kóždy po dźesatniku.

10. Hdyž pak tež prěni přińdźechu, měnjachu, zo wjacy dóstanu; ale tež
woni dóstachu kóždy po dźesatniku.

11. A dóstawši morkotachu přećiwo hospodarjej,

12. a prajachu: Ćile posledni su jenu hodźinu dźěłali, a ty sy jich nam
runych sčinił, kiž smy ćežu dnja a horcotu znjesli.

13. Wón pak wotmolwi jednemu z nich a dźeše: Přećelo, ja ći křiwdu
nječinju; njejsy dha ty wo dźesatnik ze mnu přezjene přišoł?

14. Wzmi, štož je twoje, a dźi; ja pak chcu tež temule poslednjemu daé,
runje kaž tebi.

15. Abo njeje mi dowolene činić, štož chcu? Je dha twoje woko złe,
dokelž sym ja dobry?

16. Tak budźa posledni prěni a prěni posledni; přetož wjele je jich
powołanych, mało pak wuzwolenych.

17. A hdyž Jězus horje dźěše do Jerusalema, wza wón tych dwanaće
japoštołow k sebi stronu a dźeše k nim:

18. Hlej, my dźemy horje do Jerusalema, a syn čłowjeka budźe podaty
wyššim měšnikam a pismawučenym; a woni wotsudźa jeho k smjerći,

19. a podadźa jeho pohanam, zo bychu jeho wusměšili a šwikali a
křižowali; a na třeći dźeń stanje wón wot morwych.

20. Tehdy přistupi k njemu mać Zebedejoweju synow ze swojimaj synomaj,
modleše so k njemu, a prošeše jeho wo něšto.

21. Wón pak dźeše k njej: Što žadaš? Wona praji jemu: Rjekń, zo byštaj
tutaj mojej dwaj synaj sedźałoj, jedyn na twojej prawicy, a druhi na
twojej lěwicy, we twojim kralestwje.

22. Jězus pak wotmolwi a dźeše: Wój njewěstaj, wo čo prosytaj. Móžetaj
dha wój pić kheluch, kotryž budu ja pić? Wonaj praještaj jemu: Móžemoj.

23. Wón dźeše k nimaj: Mój kheluch drje budźetaj pić; ale sedźeć na
mojej prawicy abo lěwicy, to njeje w mojej mocy wamaj dać, ale kotrymž
je to přihotowane wot mojeho wótca.

24. A hdyž to ći dźesaćo słyšachu, rozhněwachu so na teju dweju bratrow.

25. Jězus pak zawoła jich k sebi a dźeše: Wy wěsće, zo wjeŕchi ludow nad
nimi knježa; a ći, kiž su wjetši, maja móc nad nimi.

26. Tak njedyrbi być bjez wami; ale štóžkuli zechce bjez wami wjetši
być, budź waš słužownik;

27. a štóž zechce bjez wami prěni być, budź waš wotročk;

28. runje kaž syn čłowjeka njeje přišoł, zo by sebi słužić dał, ale zo
by słužił a dał swoje žiwjenje k wukupjenju za mnohich.

29. A hdyž woni z Jericha wuńdźechu, dźěše wjele ludu za nim;

30. a hlej, dwaj slepaj sedźeštaj při puću, a słyšeštaj, zo Jězus nimo
dźe; a wonaj wołaštaj prajicy: Knježe, syno Davidowy, směl so nad namaj.

31. Lud pak jeju swarješe, zo byštaj mjelčałoj. Ale wonaj bóle wołaštaj
prajicy: Knježe, syno Davidowy, směl so nad namaj.

32. A Jězus zasta, a zawoła jeju k sebi a dźeše: Što chcetaj, zo bych
wamaj činił?

33. Wonaj dźeštaj k njemu: Knježe, zo byštej naju woči wotewrjenej
byłej.

34. Jězus pak so nad nimaj směli, a dótkny so jeju wočow. A hnydom wonaj
widźeštaj, a sćěhowaštaj jeho.

Staw XXI.

Jězus ćehnje do Jerusalema a wuhonja z templa tych, kiž tam předawachu a
kupowachu; dale zakliwa wón figowe, ryči wo mocy wěry, a wotmolwja na
šibałske prašenja z dwojim přirunanjom, ze přirunanjom wo dwěmaj
wšelakimaj synomaj, a ze přirunanjom wo złych winicarjach.

1. A hdyž běchu so woni k Jerusalemej přibližili a přišli do Bethfage k
wolijowej horje, tehdy pósła Jězus dweju wučownikow,

2. a dźeše k nimaj: Dźitaj do městačka, kotrež je napřećo wamaj, a
hnydom namakataj wóslicu přiwjazanu a zrěbjo z njeju; wotwjazajtaj a
přiwjedźtaj jeju ke mni.

3. A budźe-li wamaj štó něšto prajić, rjekńtaj: Tón Knjez jeju potrjeba,
a hnydom wón jeju pušći.

4. To pak je so wšitko stało, zo by so dopjelniło, štož je prajene było
přez profetu, kiž praji:

5. Rjekńće dźowcy Sionskej: Hlej, twój kral přikhadźa k tebi pokorny,
sedźo na wóslicy a na zrěbjeću, na młodym přahowneje (wóslicy).

6. Wučownikaj pak dźěštaj a činještaj, kaž běše jimaj Jězus přikazał.

7. A přiwjedźeštaj wóslicu a zrěbjo, a połožištaj na njeju swoju drastu,
a sadźištaj jeho na nju.

8. Jara wjele ludu pak přestrěwaše swoju drastu na puć; druzy pak
rubachu hałozy ze štomow a sćelechu je na puć.

9. Črjódy pak, kotrež prjedy dźěchu a kotrež sćěhowachu, wołachu
prajicy: Hosanna synej Davidowemu; žohnowany budź, kiž přikhadźa we
mjenje teho Knjeza; hosanna we wysokosćach.

10. A hdyž běše wón do Jerusalema nutř přišoł, zběže so cyłe město a
praješe: Štó to je?

11. Črjódy pak prajachu: To je Jězus, profeta z Nazaretha w Galilejskej.

12. A Jězus dźěše nutř do templa božeho, a wuhonješe wšěch, kiž
předawachu a kupowachu we templu, a spowróća blida tych, kiž pjenjezy
wotměnjachu, a stólcy tych, kiž mějachu hołbje na předań;

13. a dźeše k nim: Pisane je: Mój dom budźe dom modlenja rěkaé; wy pak
sće z njeho rubježnu jamu sčinili.

14. A přistupichu k njemu slepi a khromi we templu; a wón jich wustrowi.

15. Hdyž pak wyšši měšnicy a pismawučeni dźiwy widźachu, kotrež wón
činješe, a dźěći, kotrež we templu wołachu prajicy: Hosanna synej
Davidowemu, rozhněwachu so woni,

16. a dźachu k njemu: Słyšiš dha, što ćile praja? Jězus pak dźeše k nim:
Haj; njejsće dha wy ženje čitali: Z horta njeryčnych a ćěšnych (dźěći)
sy (sebi) khwału přihotował?

17. A wopušćiwši jich woteńdźe wón z města won do Bethanije, a wosta
tam.

18. Hdyž pak so rano do města wróćeše, běše hłódny.

19. A wuhladawši jedyn figowy štom při puću dźěše wón k njemu, a
njenamaka ničo na nim, khiba jenož lisće, a dźeše k njemu: Ženje
njedyrbi na tebi płód rosć do wěčnosće. A figowc hnydom wuskhny.

20. A hdyž to wučownicy widźachu, dźiwachu so a prajachu: Kak je wón
hnydom wuskhnył.

21. Jězus pak wotmolwi a dźeše k nim: Zawěrno praju wam, změjeće-li wěru
a njebudźeće-li dwělowaé, dha njebudźeće jenož to na figowcu činić, ale
tež, hdyž rjeknjeće k tutej horje: Zběhń so a ćisń so do morja, stanje
so to.

22. A wšitko, wo ćož budźeće prosyć we modlitwje z wěru, to dóstanjeće.

23. A hdyž běše wón do templa přišoł, přistupichu k njemu, hdyž wučeše,
wyšši měšnicy a starši ludu a dźachu: Z kajkeju mocu činiš ty to? A štó
je tebi dał tule móc?

24. Jězus pak wotmolwi a dźeše k nim: Tež ja chcu so was jene słowo
woprašeć; a jelizo mi to powjesće, chcu tež ja wam prajić, z kajkeju
mocu to činju.

25. Janowa křćeńca, z wotkel wona běše? Z njebjes abo wot čłowjekow?
Woni pak myslachu sami při sebi a prajachu:

26. Jelizo prajimy: Z njebjes, rjeknje nam: Čeho dla dha njejsće
potajkim jemu wěrili? Jelizo pak prajimy: Wot čłowjekow, bójimy so ludu;
přetož wšitcy mějachu Jana za profetu.

27. A woni wotmolwichu Jězusej a prajachu: My njewěmy. Tež wón dźeše k
nim: Ani ja wam njepraju, z kajkeju mocu to činju?

28. Što pak so wam zda? Jedyn čłowjek měješe dweju synow, a wón přistupi
k prěnjemu a dźeše: Syno, dźi, dźěłaj dźens we mojej winicy.

29. Tón pak wotmolwi a dźeše: Njecham. Potom pak so kaješe, a dźěše tam.

30. A wón přistupi k druhemu a dźeše teho runja: Tón pak wotmolwi a
dźeše: Du, knježe, a njeńdźeše.

31. Kotry z teju dweju činješe nanowu wolu? Woni prajachu jemu: Prěni.
Jězus dźeše k nim: Zawěrno praju wam: Cłonicy a kurwy póńdźa skerje do
kralestwa božeho, dyžli wy.

32. Přetož Jan je k wam přišoł na puću sprawnosće, a wy njejsće jemu
wěrili; cłonicy pak a kurwy su jemu wěrili, wy pak sće to widźeli, a
njejsće so po tym kali, zo byšće jemu wěrili.

33. Słyšće druhe přirunanje: Běše čłowjek hospodaŕ, kiž winicu nasadźa,
a ju z płotom wobda, a we njej winowu prasu wury, a wježu natwari; a wón
přenaja ju winicarjam, a ćehnješe do cuzeho kraja.

34. Hdyž pak běše so čas płodow přibližił, pósła wón swojich wotročkow k
winicarjam, zo bychu jeho płody wotewzali.

35. A winicarjo přimnychu jeho wotročkow, jeneho nabichu, druheho
skóncowachu, třećeho pak kamjenjowachu.

36. Zasy pósła wón druhich wotročkow, wjacy, dyžli prjedawšich běše; a
woni činjachu z nimi teho runja.

37. Najposledy pak pósła wón swojeho syna k nim a praješe: Woni budźa so
strachować před mojim synom.

38. Hdyž pak winicarjo syna wuhladachu, prajachu sami při sebi: To je
herba, pójće, skóncujmy jeho, a změjemy jeho herbstwo.

39. A woni přimnychu jeho a storčichu jeho z winicy won, a skóncowachu
jeho.

40. Hdyž teho dla knjez winicy přińdźe, što sčini wón tutym winicarjam?

41. Woni dźachu k njemu: Wón złóstnikow zlě skóncuje, a přenaja swoju
winicu druhim winicarjam, kotřiž jemu płody wotedadźa we swojim času.

42. Jězus dźeše k nim: Njejsće dha wy ženje we pismje čitali: Kamjeń,
kotryž su twarjerjo zaćisnyli, tón bu róžkowny kamjeń; wot teho Knjeza
je so to stało, a je spodźiwne před našimaj wočomaj?

43. Toho dla praju wam: Kralestwo bože budźe wot was wotewzate a date
ludej, kiž jeho płody přinjese.

44. A štóž padnje na tónle kamjeń, so rozrazy; na kohož pak wón padnje,
teho rozmjeće.

45. A hdyž běchu wyšši měšnicy a Farisejscy jeho přirunanja słyšeli,
spóznachu, zo wón wo nich ryči.

46. A woni pytachu jeho zajeć, bójachu pak so ludu; dokelž wón měješe
jeho za profetu.

Staw XXII.

Jězus wuči, zo je njebjeske kralestwo runja kralej, kiž swojemu synej
kwas hotuje, a dawa tym, kiž chcychu jeho spytować, to wotmolwjenje a tu
přikaznju, zo bychu khěžorej dawali, štož khěžorowe, a Bohu, štož bože
je; dale wuči wón wo wot-morwych-staću a wukladuje, kotra je najwjetša
kaznja we zakonju; na posledku praša so wón Farisejskich, kak móže
Khrystus Davidowy syn byé a tež Davidowy knjez rěkać.

1. A Jězus wotmolwi, ryčeše k nim zasy we přirunanjach a praješe:

2. Njebjeske kralestwo je runja čłowjekej kralej, kiž swojemu synej kwas
hotowaše.

3. A wón pósła swojich wotročkow, zo bychu prošenych na kwas powołali; a
woni njechcychu přińć.

4. Zasy pósła wón druhich wotročkow a dźeše: Prajće prošenym: Hlej, ja
sym swój wobjed přihotował; moje woły a mój kormjeny skót je morjeny, a
wšitko je hotowe; pójće na kwas.

5. Woni pak njerodźachu, a woteńdźechu, jedyn na swoju nuknicu, druhi
pak k swojemu wikowanju;

6. druzy pak přimnychu jeho wotročkow, a wonječesćichu a skóncowachu
jich.

7. Hdyž pak běše kral to słyšał, rozhněwa so; a pósławši swoje wójska da
wón tych morjerjow skóncować a jich město zapalić.

8. Potom dźeše wón k swojim wotročkam: Kwas drje je přihotowany, ale ći,
kiž běchu prošeni, njeběchu hódni.

9. Dźiće teho dla na rozpuće, a kohožkuli namakaće, powołajće na kwas.

10. A jeho wotročcy wuńdźechu na puće, a zhromadźichu wšitkich, kotrychž
namakachu, złych a dobrych, a kwas bu z hosćimi napjelnjeny.

11. Kral pak dźěše nutř, zo by tych, kiž za blidom sedźachu, wohladał; a
wón wuhlada tam čłowjeka, kiž njeběše z kwasneju drastu woblečeny.

12. A wón dźeše k njemu: Přećelo, kak sy ty jow nutř přišoł, a nimaš
žaneje kwasneje drasty? Wón pak woněmi.

13. Duž dźeše kral k swojim słužownikam: Zwjazajće jemu rucy a nozy, a
ćisńce jeho do zwončiteje ćmy; tam budźe płač a křipjenje zubow.

14. Přetož wjele je jich powołanych, mało pak wuzwolenych.

15. Tehdy woteńdźechu Farisejscy a dźeržachu radu, kak bychu jeho we
ryči popadnyli.

16. A woni pósłachu k njemu swojich wučownikow z Herodianami, a dachu
jemu prajić: Mištrje, my wěmy, zo sy ty wěrny, a zo puć boži we wěrnosći
wučiš, a zo nikoho kedźbu nimaš; přetož ty njehladaš na wosobu
čłowjekow.

17. Praj nam teho dla, što so tebi zda, je dha dowolene khěžorej dań
dawać abo nic?

18. Hdyž pak běše Jězus jich šibałstwo spóznał, dźeše wón: Što mje
spytujeće, wy tajency?

19. Pokazajće mi dański pjenjez. A woni podachu jemu dźesatnik.

20. A Jězus dźeše k nim: Čeje je tole znamjo a napismo?

21. Woni prajachu jemu: Khěžorowe. Duž dźeše wón k nim: Dajće teho dla
khěžorej, štož je khěžorowe, a Bohu, štož je bože.

22. A hdyž woni to słyšachu, dźiwachu so, a woteńdźechu wostajiwši jeho.

23. Na tym samym dnju přistupichu k njemu Sadducejscy, kotřiž praja, zo
njeje žane wot-morwychstaće; a prašachu so jeho,

24. a dźachu: Mištrje, Mójzes je prajił: Hdyž štó wumrje, kiž nima
dźěći, dha dyrbi sebi jeho bratr jeho žonu wzać a swojemu bratrej symjo
zbudźić.

25. Běchu pak pola nas sydymjo bratřa; a prěni so woženi a wumrje; a
dokelž njeměješe dźěći, zawostaji wón swoju žonu swojemu bratrej.

26. Teho runja tež druhi a třeći hač do sydymeho.

27. Najposledy pak po wšitkich wumrje tež žona.

28. Kotreho z tych sydymjoch budźe po tajkim při wot-morwychstawanju ta
žona? Přetož wšitcy su ju měli.

29. Jězus pak wotmolwi a dźeše k nim: Wy błudźiće a njeznajeće pismo,
ani móc božu.

30. Přetož při wot-morwych-stawanju njebudźa so ani ženić ani wudawać;
ale budźa kaž jandźeljo boži w njebjesach.

31. Wo stawanju morwych pak njejsće wy čitali, štož je prajene było wot
Boha, kiž wam praji:

32. Ja sym Bóh Abrahamowy a Bóh Isaakowy a Bóh Jakubowy? Wón njeje Bóh
morwych, ale žiwych.

33. A hdyž lud to słyšeše, dźiwaše so na jeho wučbje.

34. Hdyž pak Farisejsy słyšachu, zo běše wón Sadducejskich k mjelčenju
dowjedł, zeńdźechu so woni hromadu,

35. a wopraša so jeho jedyn z nich, wučeŕ zakonja, zo by jeho spytował:

36. Mištrje, kotra je ta wulka kaznja we zakonju?

37. Jězus dźeše k njemu: Dyrbiš teho Knjeza, swojeho Boha, lubować z
cyłeje swojeje wutroby, a z cyłeje swojeje duše, a z cyłeje swojeje
mysły.

38. To je najwjetša a prěnja kaznja.

39. Druha pak je tutej runja: Dyrbiš swojeho bližšeho lubować, kaž sebje
sameho.

40. Na tutymaj dwěmaj kaznjomaj wisy cyły zakoń a profetojo.

41. Hdyž pak běchu so Farisejscy zhromadźili, wopraša so jich Jězus.

42. a dźeše: Što so wam zda wo Khrystusu? Čeji syn wón je? Woni prajachu
jemu: Davidowy.

43. Wón dźeše k nim: Kak dha jeho po tajkim David we duchu (swojeho)
knjeza mjenuje, prajicy:

44. Tón Knjez je prajił k mojemu knjezej: Sedź na mojej prawicy, doniž
njepołožu twojich njepřećelow k podnóžkej twojeju nohow?

45. Jelizo jeho po tajkim David (swojeho) knjeza mjenuje, kak dha je wón
jeho syn?

46. A nichtó njemóžeše jemu žaneho słowčka wotmolwić; a nichtó njezwaži
so wot teho sameho dnja jeho wjacy so prašeć.

Staw XXIII.

Jězus ryči wo pismawuěenych a Farisejskich, wosebje wo jich
česćelakomnosći a tajenstwje, a praji jim běda jich njesprawneho
žiwjenja a skutkowanja dla; na posledku spomina wón na přesćěhanja
swojich wučownikow, a na zrudny kónc Jerusalema.

1. Tehdy ryčeše Jězus k ludej a k swojim wučownikam,

2. a dźeše: Na Mójzesowym stole sedźa pismawučeni a Farisejscy.

3. Wšitko teho dla, štožkuli wam rjeknu, to dźeržće a čińće; ale po jich
skutkach nječińće; přetož woni praja, a nječinja.

4. Přetož woni wjazaja ćežke a njeznošne brěmjenja, a kładu je čłowjekam
na ramjenja; ale ze swojim porstom njechcedźa je pohibnyć.

5. Wšitke swoje skutki pak woni činja, zo bychu widźeni byli wot
čłowjekow; přetož woni rozšěrjeja swoje napisma a powjetšeja wobruby
(swojeje drasty).

6. Woni lubuja tež prěnje města při hosćinach, a prěnje stólcy we
synagogach,

7. a postrowjenja na torhošću, a dadźa sebi radźi wot ludźi mištr rěkać.

8. Wy pak sebi njedajće mištr rěkać; přetož jedyn je waš mištr; wy pak
sće wšitcy bratřa.

9. A tež wótc njerěkajće nikomu na zemi; přetož jedyn je waš wótc, kiž
je w njebjesach.

10. A njedajće sebi mištr rěkać; přetož jedyn je waš mištr, Khrystus.

11. Štóž je wjetši bjez wami, dyrbi waš słužownik być.

12. Štóž pak so powyši, budźe poniženy; a štóž so poniži, budźe
powyšeny.

13. Běda pak wam, wy pismawučeni a Farisejscy, wy tajency, dokelž wy
njebjeske kralestwo zamkaće před čłowjekami; přetož wy sami njeńdźeée
nutř, a tym, kiž chcedźa nutř hić, njedaće nutř hić.

14. Běda wam, wy pismawučeni a Farisejscy, wy tajency, dokelž wy domy
wudowow zežerjeće za dołhe modlitwy, kotrež so modliće; teho dla změjeće
wy ćežši sud.

15. Běda wam, wy pismawučeni a Farisejscy, wy tajency, dokelž wy po
morju a po kraju wokoło ćahaće, zo byšće jedneho za swoju wěru dobyli; a
hdyž je wón dobyty, sčiniće z njeho dźěćo hele, dwójcy hórše, dyžli wy
sće.

16. Běda wam, wy slepi wodźerjo, kiž prajiće: Hdyž něchtó přisaha na
templ, to ničo njeje; štóž pak přisaha na złoto we templu, je winowaty
(to dźeržeć).

17. Wy błazni a slepi! Přetož što je wjetše, złoto abo templ, kiž swjeći
złoto?

18. A hdyž něchtó přisaha na wołtaŕ, to ničo njeje; štóž pak přisaha na
wopor, kiž je na nim, je winowaty (to dźeržeć).

19. Wy slepi! Přetož što je wjetše, wopor abo wołtaŕ, kiž swjeći wopor?

20. Štóž teho dla přisaha na wołtaŕ, přisaha na njón a na wšo, štož je
na nim;

21. a štóžkuli přisaha na templ, přisaha na njón a na teho, kiž bydli we
nim;

22. a štóž přisaha na njebjo, přisaha na trón boži a na teho, kiž sedźi
na nim.

23. Běda wam, wy pismawučeni a Farisejscy, wy tajency, kiž wy dźesatk
dawaće wot mjatlički, koprika a khimjelčki, a wostajeće, štož je wažniše
we zakonju, sprawnosć a smělnosć a wěru; tole dyrbiće wy činić a tamne
njewostajić.

24. Wy slepi wodźerjo, kiž wy kuntworu cydźiće, kamjela pak spóžeraće.

25. Běda wam, wy pismawučeni a Farisejscy, wy tajency, dokelž wy
čisćiće, štož je z wonka khelucha a šklě; z nutřka pak sće połni
rubjenstwa a nješwarnosće.

26. Ty slepy Farisejski, čisć najprjedy, štož je z nutřka khelucha a
šklě, zo by to, štož je z wonka, čiste było.

27. Běda wam, wy pismawučeni a Farisejscy, wy tajency, dokelž wy sće
runja wobělenym rowam, kotrež so z wonka čłowjekam zdadźa rjane być, z
nutřka pak su połne kosći morwych a wšeje nječistosće.

28. Tak so tež wy z wonka čłowjekam zdaće sprawni być; z nutřka pak sće
połni tajenstwa a njesprawnosće.

29. Běda wam, wy pismawučeni a Farisejscy, wy tajency, kiž twariće rowy
profetow, a debiće wopomniki sprawnych,

30. a prajiće: Hdy budźichmy žiwi byli we dnjach našich wótcow,
njebychmy jich towaŕšojo byli we krewi profetow.

31. Tak dawaće wy sebi samym swědčenje, zo sće dźěći tych, kiž su
profetow morili.

32. Tež wy napjelńće měru wašich wótcow.

33. Wy hady, wy ješćerči splaho, kak ćeknjeće wy helskemu sudej?

34. Teho dla, hlej, sćełu ja k wam profetow a mudrych a pismawučenych, a
z nich budźeće wy (někotrych) morić a křižować, a z nich budźeće wy
(někotrych) šwikać we swojich synagogach a přesćěhać wot města k městu;

35. zo by na was přišła wšitka sprawna krej, kotraž je rozlata na zemi,
wot krewje sprawneho Abela hač do krewje Zachariasa, Barachiasoweho
syna, kotrehož sće morili bjez templom a wołtarjom.

36. Zawěrno praju wam, wšitko to přińdźe na tónle splah.

37. Jerusalemje, Jerusalemje, kiž moriš profetow a kamjenjuješ tych, kiž
su k tebi pósłani, kak často sym chcył twoje dźěći zhromadźić, kaž pata
zhromadźa swoje kurjata pod křidła; a ty njejsy chcył?

38. Hlej, waš dom budźe wam pusty wostajeny.

39. Přetož praju wam, wy njebudźeće mje wot nětka widźeć, doniž
njerjeknjeće: Žohnowany (budź tón), kiž přikhadźa we mjenje teho Knjeza.

Staw XXIV.

Jězus ryči wo znamjenjach, kotrež budźa před zapusćenjom Jerusalema a
před skónčenjom swěta na zemi a na njebju so pokazować; dale praji wón,
zo nichtó njewě dźeń a hodźinu, we kotrejž so to stanje, a zo dyrbi teho
dla kóždy stajnje na to přihotowany być. Zo bychmy stajnje přihotowani
byli, k temu napomina Jězus ze přirunanjom wo hospodarju a wo jeho
dobrym a złym wotročku.

1. A Jèzus wuńdźe z templa a woteńdźe. A jeho wučownicy přistupichu, zo
bychu jemu templowe twarjenja pokazali.

2. Wón pak wotmolwi a dźeše k nim: Widźiće wy to wšitko? Zawěrno praju
wam, njewostanje tu kamjeń na kamjenju, kiž by rozbity njebył.

3. Hdyž pak wón na wolijowej horje sedźeše, přistupichu wučownicy
wosebje k njemu a dźachu: Praj nam, hdy stanje so to? A kajke budźe
znamjo twojeho přikhada a skónčenja swěta?

4. A Jězus wotmolwi a dźeše k nim: Hladajće, zo by was nichtó
njezawjedł.

5. Přetož wjele jich přińdźe pod mojim mjenom, a rjeknu: Ja sym
Khrystus; a woni zawjedu mnohich.

6. Budźeće pak słyšeć wo wójnach a wo wójńskich powjesćach. Hladajće, zo
byšće so njestróželi; přetož to dyrbi so stać, ale njeje hišće kóne.

7. Přetož stanje lud přećiwo ludej, a kralestwo přećiwo kralestwu; a
budźe mór a hłód a zemjerženje tu a tam.

8. To wšitko pak su (jenož) spočatki horjow.

9. Tehdy budźa was podawać do žałosće, a budźa was morić; a budźeće
hidźeni wot wšitkich ludow mojeho mjena dla.

10. A tehdy budźe so jich wjele pohóršować, a budźa so bjez sobu
přeradźeć, a budźa so bjez sobu hidźić.

11. A postanje wjele falšnych profetow, a zawjedu mnohich.

12. A dokelž budźe njesprawnosć nadobywaé, wustudnje lubosć mnohich.

13. Štóž pak wutraje hač do kónca, tón budźe zbóžny.

14. A to evangelium (božeho) kralestwa budźe prědowane po cyłym swěće,
na swědčenje wšitkim ludam, a tehdy přińdźe skónčenje (swěta).

15. Hdyž budźeće teho dla widźeć žadławosć zapusćenja, kotraž je
(prjedy) prajena była wot Daniela profety, zo steji na swjatym měsće,
(štóž to čita, njech zrozemi,)

16. tehdy njech ći, kiž su we Židowskej, ćěkaja na hory;

17. a štóž je na třěše, njech dele njelěze, zo by sebi něšto ze swojeho
domu wzał;

18. a štóž je na polu, njech so njewróća, zo by swoju suknju wzał.

19. Běda pak ćežkožiwotnym a ćěšacym we tych samych dnjach.

20. Prošće pak, zo by so waše ćěkanje njestało w zymje abo na sabaće.

21. Přetož tehdy budźe wulka žałosć, kajkaž njeje była wot spočatka
swěta hač do nětka, ani njebudźe.

22. A hdy budźichu te same dny přikrótšene njebyłe, njeby žadyn čłowjek
zbóžny był; ale wuzwolenych dla budźa te same dny přikrótšene.

23. Budźe-li wam tehdy něchtó prajić: Hlej, tudy je Khrystus, abo tamle,
njewěŕće.

24. Přetož stanu falšni Khrystusowje a falšni profetojo, a budźa wulke
znamjenja a dźiwy činić, tak zo bychu do błuda zawjedźeni byli (hdy by
so stać móhło) tež wuzwoleni.

25. Hlej, ja sym wam to prjedy prajił.

26. Hdyž wam teho dla rjeknu: Hlej, wón je we pusćinje, njeńdźće tam;
hlej, wón je we komorach, njewěŕće.

27. Přetož kaž błysk wukhadźa wot ranja a swěći hač do wječora, tak
budźe tež přikhad syna čłowjeka.

28. Hdźežkuli budźe ćěło, tam zhromadźa so tež hodlerje.

29. Hnydom pak po žałosći tych samych dnjow budźe słónco zaćěmnjene, a
měsac njebudźe swoje swětło dawać, a hwězdy budźa z njebja padać, a mocy
njebjes budźa so hibać.

30. A tehdy pokaže so znamjo syna čłowjeka na njebju, a tehdy budźa
žałosćić wšitke swójby na zemi, a budźa widźeć syna čłowjeka přińé we
mróčelach njebja z wulkeju mocu a majestosću.

31. A wón pósćele swojich jandźelow z trubu a z wulkim hłosom, a woni
zhromadźa jeho wuzwolenych wot štyrjoch wětrow, wot jedneho kónca
njebjes hač k druhemu.

32. Wot figoweho štoma pak wukńće přirunanje: Hdyž je jeho hałoza hižom
womłódniła a lisćo wurostło, dha wěsće, zo je lěćo blizko.

33. Tak tež maće wy, hdyž to wšitko widźiće, wjedźeć, zo je (bože
kralestwo) blizko před durjemi.

34. Zawěrno praju wam: Tutón splah njezańdźe, doniž so to wšitko
njestanje.

35. Njebjo a zemja zańdźetej, moje słowa pak njezańdu.

36. Wo tamnym dnju pak a wo tamnej hodźinje nichtó njewě, ani jandźeljo
w njebjesach, ale jenož (mój) wótc sam.

37. Kaž pak we dnjach Nowy, tak budźe tež při přikhadźe syna čłowjeka.

38. Přetož runje kaž we dnjach před lijeńcu jědźachu a pijachu, so
ženjachu a wudawachu hač do teho dnja, na kotrymž Nowa do archi stupi,

39. a kaž woni njepóznachu, doniž lijeńca njepřińdźe a wšitkich
njepotepi, tak budźe tež při přikhadźe syna čłowjeka.

40. Tehdy budźetaj dwaj na polu; jedyn budźe přiwzaty, a druhi budźe
wopušćeny.

41. Dwě budźetej mlěć we młynje; jedna budźe přiwzata, a druha budźe
wopušćena.

42. Kedźbujće teho dla, dokelž wy njewěsće, we kotrej hodźinje waš knjez
přińdźe.

43. To pak maće wjedźeć, zo by hospodaŕ, hdy by wjedźał, w kotrej
hodźinje paduch přińdźe, zawěsće kedźbował, a njedał do swojeho domu so
łamać.

44. Teho dla budźće tež wy přihotowani, dokelž syn čłowjeka přińdźe w
hodźinje, kotruž wy njewěsće.

45. Štó, měniš, je swěrny a rozomny wotročk, kotrehož je jeho knjez
postajił nad swoju čeledź, zo by jim jědź dawał we prawym času?

46. Zbóžny je tón wotročk, kotrehož jeho knjez, hdyž přińdźe, namaka tak
činjaceho.

47. Zawěrno praju wam, wón jeho postaji nad wšitke swoje kubła.

48. Hdyž pak tón zły wotročk rjeknje we swojej wutrobje: Mój knjez
komdźi so přińć,

49. a hdyž wón započnje swojich sobuwotročkow bić, a hdyž jě a pije z
wopiłcami,

50. dha přińdźe knjez tehole wotročka na dnju, na kotrymž so wón
njenadźija, a we hodźinje, kotruž wón njewě;

51. a wón jeho wotstroni, a da jemu jeho zdu z tajencami; tam budźe płač
a křipjenje zubow.

Staw XXV.

Jězus přednoša dwoje přirunanje, přirunanje wo mudrych a njemudrych
knježnach, a přirunanje wo wšelakich talentach a jich nałožowanju; dale
ryči wón wo sudnym dnju a wo rozdźělenju dobrych a złych před sudnym
trónom božim.

1. Tehdy budźe njebjeske kralestwo runja dźesać knježnam, kotrež swoje
lampy wzachu a nawoženi a njewjesće napřećo wuńdźechu.

2. Pjeć pak běše jich bjez nimi njemudrych, a pjeć mudrych.

3. A te pjeć njemudre wzachu swoje lampy, ale njewzachu sebi žaneho
wolija sobu;

4. te mudre pak wzachu sebi z lampami wolij we swojich sudobjach.

5. Hdyž pak so nawoženja komdźeše, zdrěmnychu wšitke a wusnychu.

6. Srjedź nocy pak sta so wołanje: Hlej, nawoženja přikhadźa, dźiće won
jemu napřećo.

7. Duž stanychu wšitke te knježny, a přihotowachu swoje lampy.

8. Te njemudre pak prajachu k tym mudrym: Dajće nam wot wašeho wolija,
dokelž naše lampy hasuja.

9. Te mudre pak wotmolwichu a prajachu: Zo by trjebaj nam a wam
njebrachowało, dźiće radšo k předawarjam, a kuṕće sebi.

10. Bjez tym pak, zo wone dźěchu kupować, přińdźe nawoženja; a kotrež
běchu přihotowane, dźěchu z nim nutř na kwas, a durje buchu zamknjene.

11. Na posledku pak přińdźechu tež te druhe knježny a prajachu: Knježe,
Knježe, wotewri nam.

12. Wón pak wotmolwi a dźeše: Zawěrno praju wam, ja was njeznaju.

13. Kedźbujće teho dla, dokelž wy njewěsće dźeń, ani hodźinu.

14. Přetož runjež tak zawoła čłowjek, hdyž do cuzeho kraja ćehnješe,
swojich wotročkow, a přepoda jim swoje kubła.

15. A jednemu da wón pjeć talentow, druhemu pak dwaj, třećemu pak jedyn,
kóždemu po jeho samsnej zamóžnosći; a wón ćehnješe hnydom prječ.

16. Tón pak, kiž běše pjeć talentow dóstał, woteńdźe, a wikowaše z nimi,
a doby druhe pjeć.

17. Teho runja tež tón, kiž běše dwaj dóstał, doby druhaj dwaj.

18. Kiž pak běše jedyn dóstał, woteńdźe a zahrjeba jón do zemje, a
skhowa pjenjezy swojeho knjeza.

19. Po dołhim času pak přińdźe knjez tychle wotročkow, a dźeržeše
zličbowanje z nimi.

20. A přistupi tón, kiž běše pjeć talentow dóstał, a přinjese druhe pjeć
talentow a praješe: Knježe, pjeć talentow sy mi přepodał, hlej, ja sym
wyše nich druhe pjeć dobył.

21. Jeho knjez dźeše k njemu: Aj, ty dobry a swěrny wotročko, dokelž sy
nad małym swěrny był, chcu će nad wjele postajić; dźi nutř do wjesołosće
twojeho knjeza.

22. Přistupi pak tež tón, kiž běše dwaj talentaj dóstał, a praješe:
Knježe, dwaj talentaj sy mi přepodał, hlej, ja sym druhaj dwaj dobył.

23. Jeho knjez dźeše k njemu: Aj, ty dobry a swěrny wotročko, dokelž sy
nad małym swěrny był, chcu će nad wjele postajié; dźi nutř do wjesołosće
twojeho knjeza.

24. Přistupi pak tež tón, kiž běše jedyn talent dóstał, a praješe:
Knježe, wěm, zo sy ty surowy čłowjek; žnjeješ, hdźež njejsy sył, a
hromadźiš, hdźež njejsy rozsywał;

25. a ja so bojach, woteńdźech a skhowach twój talent do zemje; hlej, tu
maš, štož je twoje.

26. Jeho knjez pak wotmolwi a dźeše k njemu: Ty zły a lěni wotročko, ty
wjedźeše, zo ja žnjeju, hdźež njejsym sył, a hromadźu, hdźež njejsym
rozsywał;

27. ty dyrbješe teho dla moje pjenjezy pjenježnikam přepodać, a ja
budźich přišoł a zasy dóstał to, štož je moje, z dobytkom.

28. Wzmiće teho dla wot njeho talent, a dajée jón temu, kiž ma dźesać
talentow.

29. Přetož kóždemu, kiž ma, budźe date, a wón změje nadobnje; temu pak,
kiž nima, budźe tež to, štož po zdaću ma, wotewzate.

30. A njewužitneho wotročka ćisńće do zwončiteje ćmy; tam budźe płač a
křipjenje zubow.

31. Hdyž pak syn čłowjeka přińdźe we swojej majestosći, a wšitcy
jandźeljo z nim, tehdy budźe wón sedźeć na stole swojeje majestosće;

32. a před nim budźa zhromadźene wšitke ludy, a wón jich rozdźěli
jednych wot druhich, kaž pastyŕ wowcy rozdźěla wot boranow;

33. a postaji wowcy k swojej prawicy, borany pak k swojej lěwicy.

34. Tehdy rjeknje kral k tym, kiž budźa na jeho prawicy: Pójće, wy
žohnowani mojeho wótca, wobsedźće kralestwo, kotrež je wam přihotowane
wot spočatka swěta.

35. Přetož ja běch hłódny, a wy sće mi jěsć dali; ja běch lačny, a wy
sće mi pić dali; ja běch cuzy, a wy sće mje hospodowali;

36. ja běch nahi, a wy sće mje zwoblekali; ja běch khory, a wy sće mje
wopytali; ja běch w jastwje, a wy sće ke mni přišli.

37. Na to budźa jemu sprawni wotmolwić a prajić: Knježe, hdy smy će
widźeli hłódneho, a će nasyćili, lačneho, a ći napoj podali?

38. Hdy pak smy će widźeli cuzeho, a će hospodowali, abo naheho, a će
zwoblekali?

39. Abo hdy smy će widźeli khoreho abo w jastwje, a k tebi přišli?

40. A kral budźe wotmolwić a k nim prajić: Zawěrno praju wam, štožkuli
sće wy činili jednemu z tych najmjeńšich mojich bratrow, to sće mi
činili.

41. Tehdy rjeknje wón tež k tym, kiž budźa na jeho lěwicy: Dźiće prječ
wote mnje, wy zakleći, do wěčneho wohnja, kiž je přihotowany djabołej a
jeho jandźelam.

42. Přetož ja běch hłódny, a wy njejsće mi jěsć dali; ja běch lačny, a
wy njejsće mi pić dali;

43. ja běch cuzy, a wy njejsće mje hospodowali; nahi, a wy njejsće mje
zwoblekali; khory a we jastwje, a wy njejsće mje wopytali.

44. Tehdy budźa tež ćile jemu wotmolwić a prajić: Knježe, hdy smy će
widźeli hłódneho abo lačneho abo cuzeho abo naheho abo khoreho abo we
jastwje, a njejsmy tebi słužili?

45. Tehdy budźe wón jim wotmolwić a prajić: Zawěrno praju wam: Štožkuli
njejsće činili jednemu z tutych najmjeńšich, to tež njejsće mi činili.

46. A ćile póńdźa do wěčneje čwile, sprawni pak do wěčneho žiwjenja.

Staw XXVI.

Jězusowe poslednje dny, jeho zajeće a ćeŕpjenje. Najprjedy ryči wón wo
swojej smjerći, a Židźa dźerža radu, kak bychu jeho morili; dale je wón
wot žónskeje žałbowany a dźerži ze swojimi wučownikami jutry, při čimž
najswjećiši sakrament woltarja załoža. Po tutej poslednjej wječori dźe
Jězus ze swojimi wučownikami na wolijowu horu, modli so tam tři króć, je
wot Judaša přeradźeny, wot swojich njepřećelow jaty, před Kaifasa
wjedźeny, falšnje wobskoržowany, k smjerći wotsudźeny, a ma wjele
ćeŕpjeć, bjez tym zo jeho Pětr tři króć zaprě.

1. A sta so, hdyž běše Jězus wšitke tute ryče dokónčił, dźeše wón k
swojim wučownikam:

2. Wy wěsće, zo budźa za dwaj dnaj jutry, a syn čłowjeka budźe podaty,
zo by křižowany był.

3. Tehdy zhromadźichu so wyšši měšnicy a starši ludu do dwora wyššeho
měšnika, kiž rěkaše Kaifas;

4. a dźeržachu radu, kak bychu Jězusa z lesću přimnyli a morili.

5. Woni pak prajachu: Nic na swjatym dnju, zo by so trjebaj zběžk
njestał bjez ludom.

6. Hdyž pak běše Jězus w Bethanii w domje wusadneho Symana,

7. přistupi k njemu žónska, kotraž měješe alabastrowu bušwičku z droheju
žałbu, a wula ju na jeho hłowu, hdyž wón za blidom sedźeše.

8. Hdyž pak to wučownicy widźachu, rozhněwachu so a prajachu: K ćomu
tute rozbrojenje?

9. Přetož tuta žałba móžeše so droho předaé a (te pjenjezy móžachu) so
khudym dać.

10. Jězus pak to wjedźeše a dźeše k nim: Što sće wy wobćežni tutej
žónskej? Přetož wona je dobry skutk na mni činiła.

11. Přetož khudych maće wy stajnje bjez sobu; mje pak nimaće stajnje.

12. Přetož zo je ta sama tule žałbu na moje ćěło wulinyła, to je wona
činiła k mojemu pohrjebanju.

13. Zawěrno praju wam, hdźežkuli budźe to evangelium prědowane po cyłym
swěće, budźe tež to, štož je ta sama činiła, prajene k jeje wopomnjeću.

14. Tehdy woteńdźe jedyn z dwanaćich, kiž rěkaše Judaš Iskariot, k
wyššim měšnikam,

15. a dźeše k nim: Što chceće mi dać, a ja chcu wam jeho podać? Woni pak
sadźichu jemu třicyći slěbornikow.

16. A wot teho časa pytaše wón přiležnosć, zo by jeho přeradźił.

17. Prěni dźeń njekisanych khlěbow pak přistupichu wučownicy k Jězusej a
prajachu: Hdźe chceš, zo tebi jutrowne jehnjo k jědźi přihotujemy?

18. Jězus pak dźeše: Dźiće do města k jednemu, a rjekńće jemu: Mištr
praji: Mój čas je blizko, pola tebje chcu ja jutry dźeržeć ze swojimi
wučownikami.

19. A wučownicy činjachu, kaž běše jim Jězus přikazał, a přihotowachu
jutry.

20. Hdyž pak bu wječor, syny so wón k blidu ze swojimi dwanaćimi
wučownikami.

21. A hdyž woni jědźachu, dźeše wón: Zawěrno praju wam, zo chce jedyn z
was mje přeradźić.

22. A woni so jara zrudźichu, a počachu kóždy prajić: Sym dha to ja,
Knježe?

23. Wón pak wotmolwi a dźeše: Kotryž ze mnu ruku mača we škli, tón mje
přeradźi.

24. Syn čłowjeka drje dźe, kaž je pisane wo nim; běda pak temu
čłowjekej, přez kotrehož budźe syn čłowjeka přeradźeny; jemu by lěpje
było, hdy budźiše so tón samy čłowjek njenarodźił.

25. Judaš pak, kiž jeho přeradźi, wotmolwi a dźeše: Sym dha to ja,
mištrje? Wón dźeše k njemu: Ty sy je prajił.

26. Hdyž pak woni wječerjachu, wza Jězus khlěb, a žohnowaše a łamaše a
dawaše jón swojim wučownikam, a dźeše: W zmiće a jězće, to je moje ćěło.

27. A wón wza kheluch, a dźakowaše so a da jón jim prajicy: Pijće z
njeho wšitcy.

28. Přetož to je moja krej noweho wotkazanja, kotraž budźe za mnohich
přelata k wodawanju hrěchow.

29. Praju pak wam: Ja njebudu z nětka pić wot tehole płodu winoweho
pjeńka hač do teho dnja, hdźež budu jón z wami nowy pić we kralestwje
swojeho wótca.

30. A hdyž běchu khwalbny khěrluš wuspěwali, wuńdźechu na wolijowu horu.

31. Tehdy dźeše Jězus k nim: Wy budźeće so wšitcy na mni pohóršować w
tutej nocy. Přetož pisane je: Dyrju pastyrja, a wowcy stadła budźa
rozpjeršene.

32. Hdyž pak sym wot morwych stanył, póńdu prjedy was do Galilejskeje.

33. Pětr pak wotmolwi a dźeše k njemu: A budźa-li so wšitcy na tebi
pohóršować, ja so njebudu nihdy pohóršować.

34. Jězus dźeše k njemu: Zawěrno praju tebi, zo mje we tutej nocy,
prjedy hač honač zaspěwa, tři króć zaprěješ.

35. Pětr dźeše k njemu: A hdy bych ja z tobu wumrjeć dyrbjał, ja će
njezaprěju. Teho runja prajachu tež wšitcy wučownicy.

36. Duž přińdźe Jězus z nimi do nuknicy, kotraž rěka Gethsemani, a dźeše
k swojim wučownikam: Syńće so tudy, doniž tam njedóńdu a so njepomodlu.

37. A wón wza Pětra a teju dweju Zebedejoweju synow k sebi, a poča so
rudźić a styskniwy być.

38. Tehdy dźeše wón k nim: Moja duša je zrudna hač do smjerće; wostańée
tudy, a budźće ze mnu bjez spanja.

39. A wón woteńdźe trochu dale, padny na swoje wobličo, modleše so a
praješe: Mój wotče, je-li móžno, dha njech tutón kheluch wote mnje dźe;
tola pak nic, kaž ja chcu, ale kaž ty (chceš).

40. A wón přińdźe k swojim wučownikam a namaka jich spjacych, a dźeše k
Pětrej: Tak dha wy njemóžešće jednu hodźinu ze mnu bjez spanja być?

41. Kedźbujće a modlće so, zo byšće do spytowanja njepadnyli. Duch drje
je zwólniwy, mjaso pak słabe.

42. Zasy woteńdźe wón druhi króć, a modleše so prajicy: Mój wotče,
jelizo tutón kheluch njemóže nimo hić, khiba zo jón piju, dha stań so
twoja wola.

43. A wón přińdźe zasy, a namaka jich spjacych; přetož jich woči běchu
wobćežene.

44. A wostajiwši jich woteńdźe wón zasy, a modleše so třeći króć, a
praješe te same słowa.

45. Po tym přińdźe wón k swojim wučownikam a dźeše k nim: Spiée nětk a
wotpočujće; hlej, hodźina je so přibližiła, a syn čłowjeka budźe podaty
do rukow hrěšnikow.

46. Stańće, dźimy; hlej, tón je so přibližił, kiž mje přeradźi.

47. Hdyž wón hišće ryčeše, hlej, přińdźe Judaš, jedyn z dwanaćich, a z
nim wulka črjóda z mječemi a z kijemi, kiž běchu pósłani wot wyššich
měšnikow a staršich ludu.

48. Kiž pak jeho přeradźi, da jim znamjo prajicy: Kotrehož budu wokošeć,
tón to je, teho přimńće.

49. A hnydom přistupi wón k Jězusej a dźeše: Budź powitany, mištrje. A
wón wokošowaše jeho.

50. Jězus pak dźeše k njemu: Přećelo, čeho dla sy ty přišoł? Duž
přistupichu woni, a złožichu swojej rucy na Jězusa, a přimnychu jeho.

51. A hlej, jedyn z tych, kiž běchu z Jězusom, wupřestrě ruku, wućeže
swój mječ, a rubny do jedneho wotročka wyššeho měšnika, a wotća jeho
wucho.

52. Duž dźeše Jězus k njemu: Wróć swój mječ na swoje město; přetož
wšitcy, kiž mječ wozmu, přińdu přez mječ wo žiwjenje.

53. Abo měniš ty, zo ja njemóžu swojeho wótca prosyć, a wón pósćele mi
hnydom wjacy dyžli dwanaće legionow jandźelow?

54. Ale kak dopjelni so po tym pismo, dokelž dyrbi so tak stać?

55. We tej samej hodźinje dźeše Jězus k ludej: Kaž na rubježnika sće wy
wušli z mječemi a z kijemi, zo byšće mje dosahnyli; wšědnje sedźach ja
při was a wučach we templu, a wy njejsće mje jimali.

56. To pak je so wšitko stało, zo bychu so dopjelniłe pisma profetow.
Tehdy ćeknychu wšitcy wučownicy wopušéiwši jeho.

57. Ći pak, kiž běchu Jězusa přimnyli, wjedźechu jeho ke Kaifasej, k
wyššemu měšnikej, hdźež běchu so pisma wučeni a starši (ludu) zešli.

58. Pětr pak sćěhowaše jeho nazdala hač do dwora wyššeho měšnika. A wón
zańdźe tam nutř a sedźeše ze słužownikami, zo by kónc wohladał.

59. Wyšši měšnicy pak a cyła rada pytachu falšne swědčenje napřećo
Jězusej, zo bychu jeho smjerći podali;

60. a njenamakachu (žaneho), hač runjež běše wjele falšnych swědkow
přistupiło. Najposledy pak přińdźeštaj dwaj falšnaj swědkaj,

61. a dźeštaj: Tutón je prajił: Ja móžu templ boži storhać, a za tři dny
jón zasy natwarić.

62. A wyšši měšnik stany a dźeše k njemu: Njewotmolwiš ty ničo na to,
štož tutaj přećiwo tebi swědčitaj?

63. Jězus pak mjelčeše. A wyšši měšnik dźeše k njemu: Ja će zaroćam přez
žiweho Boha, zo nam prajiš, hač sy ty Khrystus, syn boži?

64. Jězus dźeše k njemu: Ty sy je prajił; tola pak praju wam, z nětka
budźeće syna čłowjeka widźeć sedźaceho na prawicy mocy božeje a
přikhadźaceho we mróčelach njebja.

65. Na to roztorže wyšši měšnik swoju drastu a dźeše: Wón je Boha hanił;
što hišće trjebamy swědkow? Hlej, nětk sće bohahanjenje słyšeli;

66. što so wam zda? Woni pak wotmolwichu a prajachu: Wón je smjerće
winowaty.

67. Duž pluwachu jemu bjez woči, a placachu jeho; druzy pak bijachu jeho
z pjasćemi bjez woči,

68. a prajachu: Zhudaj nam, Khryšće, štó je tón, kiž je će dyrił?

69. Pětr pak sedźeše wonka na dworje. A přistupi k njemu jedna
słužownica a praješe: Tež ty běše z Jězusom Galilejskim.

70. Wón pak prěješe přede wšěmi a dźeše: Njewěm, što ty prajiš.

71. Hdyž pak wón z durjemi won dźěše, wuhlada jeho druha słužownica a
dźeše k tym, kiž tam běchu: Tež tónle běše z Jězusom Nazarejskim.

72. A wón prěješe zasy ze přisahu: Ja njeznaju teho čłowjeka.

73. A po khwilcy přistupichu ći, kiž tam stejachu, a dźachu k Pětrej:
Woprawdźe tež ty sy z nich; přetož tež twoja ryč tebje přeradźa.

74. Duž poča so wón roćić a přisahać, zo teho čłowjeka njeznaje. A
hnydom zaspěwa honač.

75. A Pětr dopomni so na Jězusowe słowo, kotrež běše wón prajił: Prjedy
hač honač zaspěwa, zaprěješ mje tři króć. A wón wuńdźe won, a płakaše
hórcy.

Staw XXVII.

Jězus je před Poncia Pilata wjedźeny, a Judaš zadwěluje; dale wopisuje
so Jězusowe ćeŕpjenje a křižowanje, jeho smjerć a pohrjebanje.

1. Hdyž pak bu ranje, wuradźichu wšitcy wyšši měšnicy a starši ludu
přećiwo Jězusej, zo bychu jeho smjerći podali.

2. A woni přiwjedźechn jeho zwjazaneho a přepodachu jeho bohotej Ponciej
Pilatej.

3. Hdyž nětk Judaš, kiž běše jeho přeradźił, widźeše, zo je wón (k
smjerći) wotsudźeny, kaješe so, a přinjese te třicyći slěbornikow wyššim
měšnikam a staršim,

4. a dźeše: Ja sym zhrěšił, zo sym njewinowatu krej přeradźił. Woni pak
prajachu: Što to nas stara? Ty so hladaj.

5. A wón ćisny te slěborniki do templa a woteńdźe; a hdyž běše wotešoł,
wobwisny so za powjaz.

6. Wyšši měšnicy pak wzachu te slěborniki a prajachu: Njehodźi so do
božeho kašća je połožić, dokelž to su krawne pjenjezy.

7. Hdyž pak běchu radu dźerželi, kupichu za nje rolu hornčerja k
pohrjebanju cuzych.

8. Teho dla je tuta rola rěkana była Hakeldama, to je: krawna rola, hač
do dźensnišeho dnja.

9. Tehdy dopjelni so, štož je prajene było přez Jeremiasa profetu, kiž
praji: A woni wzachu te třicyći slěbornikow, pjenjezy za předateho,
kotrehož su kupili wot dźěći israelskich;

10. a dachu je za rolu hornčerja, kaž je mi tón Knjez přikazał.

11. Jězus pak steješe před bohotom, a bohot wopraša so jeho a praješe:
Ty sy kral Židow? Jězus dźeše k njemu: Ty je prajiš.

12. A hdyž bu wón wobskoržowany wot wyššich měšnikow a staršich,
njewotmolwi ničo.

13. Duž dźeše Pilatus k njemu: Njesłyšiš dha, kajke swědčenja woni
přećiwo tebi ryča?

14. A wón njewotmolwi jemu na žane słowo, tak zo so bohot jara dźiwaše.

15. Na swjaty dźeń (jutrow) pak měješe bohot to wašnje ludej jedneho
jateho pušćić, kotrehož bychu chcyli.

16. Wón pak měješe tehdy wosebneho jateho, kiž rěkaše Barabbas.

17. Hdyž běchu woni teho dla zhromadźeni, dźeše Pilatus: Kotreho chceće,
zo wam pušću, Barabbasa abo Jězusa, kiž rěka Khrystus?

18. Přetož wón wjedźeše, zo běchu jeho ze zawisće podali.

19. Hdyž pak wón na sudnym stole sedźeše, pósła jeho žona k njemu, a da
jemu prajić: Njeměj ničo (činić) z tutym sprawnym; přetož ja sym dźensa
we snje wjele ćeŕpjeła jeho dla.

20. Wyšši měšnicy pak a starši naryčachu lud, zo bychu Barabbasa žadali,
Jězusa pak skóncowali.

21. Bohot pak wotmolwi a dźeše k nim: Kotreho chceće z teju dweju, zo
wam pušću? Woni pak prajachu: Barabbasa.

22. Pilatus dźeše k nim: Što dha mam po tajkim činić z Jězusom, kiž rěka
Khrystus?

23. Woni prajachu wšitcy: Njech budźe křižowany. Bohot dźeše k nim: Što
dha je wón złeho činił? Woni pak wjele bóle wołachu a prajachu: Njech
budźe křižowany.

24. Hdyž pak Pilatus widźeše, zo ničo njedokonja, ale zo hara bóle
přiběra, wza wón wodu, myješe sebi rucy před ludom a dźeše: Ja sym
njewinowaty na krewi teho sprawneho; wy so hladajće.

25. A cyły lud wotmolwi a dźeše: Jeho krej (přińdź) na nas a na naše
dźěći.

26. Duž pušći wón jim Barabbasa, Jězusa pak daše šwikać, a poda jim
jeho, zo by křižowany był.

27. Na to wzachu bohotowi wojacy Jězusa do sudneje khěže, a zhromadźichu
před nim cyłu wojeŕsku črjódu;

28. a wuslečechu jeho, a wodźechu jeho z purpurowym płašćom,

29. a naplećechu ćeŕnjowu krónu, stajichu ju jemu na hłowu, a dachu jemu
sćinu do praweje ruki; a zhibowawši swoje kolena před nim wusměšachu
jeho prajicy: Budź powitany, kralo Židow.

30. A woni pluwachu na njeho, wzachu sćinu, a bijachu jeho na hłowu.

31. A hdyž běchu jeho wusměšili, slečechu jemu płašć, a woblečechu jeho
z jeho drastu, a wjedźechu jeho, zo bychu jeho křižowali.

32. Ducy won pak nadeńdźechu jedneho Cyrenejskeho čłowjeka, z mjenom
Symana; teho přinućichu, zo by jeho křiž njesł.

33. A přińdźechu na město, kotrež rěka Golgatha, štož je: nopowe město.

34. A dachu jemu wino pić ze žołčom změšane. A hdyž běše wón woptał,
njechaše pić.

35. Hdyž pak běchu jeho křižowali, rozdźělichu jeho drastu, a losowachu
wo nju; zo by so dopjelniło, štož je prajene było přez profetu, kiž
praji: Woni su bjez sobu rozdźělili moju drastu, a wo moju suknju su
losowali.

36. A sedźo wobkedźbowachu jeho.

37. A stajichu wyše jeho hłowy winu jeho (smjerće) napisanu: To je
Jězus, kral Židow.

38. Tehdy buštaj z nim křižowanaj dwaj rubježnikaj, jedyn na prawicy, a
druhi na lěwicy.

39. Kiž pak nimo dźěchu, hanjachu jeho, a wijachu ze swojimi hłowami,

40. a dźachu: Aj, kiž ty roztorhaš templ boži a jón za tři dny zasy
natwariš, pomhaj sebi samemu; sy-li ty syn boži, zlěz ze křiža.

41. Teho runja wusměšowachu jeho tež wyšši měšnicy z pismawučenymi a
staršimi, a dźachu:

42. Druhim je wón pomhał, sebi samemu njemóže pomhać; je-li wón kral
israelski, dha njech nětk zlěze ze křiža, a my chcemy jemu wěrić.

43. Wón je so k Bohu dowěrił; njech wón jeho nětk, jelizo chce, wumóži;
přetož wón je prajił: Ja sym syn boži.

44. To same pak wumjetowaštaj jemu tež rubježnikaj, kotrajž běštaj z nim
křižowanaj.

45. Wot šesteje hodźiny pak bu ćma na cyłej zemi hač do dźewjateje
hodźiny.

46. A wokoło dźewjateje hodźiny za woła Jězus z wulkim hłosom a dźeše:
Eli, Eli, lamma sabakthani? to je: Mój Božo, mój Božo, přečo sy mje
wopušćił?

47. Někotři pak, kiž tam stejachu a to słyšachu, dźachu: Wón woła
Eliasa.

48. A hnydom běžeše jedyn z nich, wza hubicu, a napjelni ju z kisałom, a
tykny ju na sćinu, a daše jemu pić.

49. Druzy pak dźachu: Daj być, hladajmy, hač Elias přińdźe a jeho
wumóži.

50. Jězus pak zawoła zasy z wulkim hłosom, a wudychny swojeho ducha.

51. A hlej, zawěšk w templu roztorhny so na dwě połojcy wot horka hač
dele; a zemja zarža, a skały so rozpuknychu,

52. a rowy so wotewrichu; a wjele ćěłow swjatych, kiž běchu wusnyli,
stawaše.

53. A woni wuńdźechu z rowow po jeho wot-morwych-staću, a přińdźechu do
swjateho města, a zjewichu so mnohim.

54. Hejtman pak, a ći, kiž běchu z nim, zo bychu Jězusa wobkedźbowali,
widźiwši zemjerženje a to, štož so sta, bojachu so jara a dźachu:
Zawěrno, wón běše syn boži.

55. Běše pak tam wjele žónskich z nazdala, kotrež běchu Jězusa sćěhowałe
z Galilejskeje, zo bychu jemu słužiłe.

56. Bjez nimi běše Marja Madlena, a Marja, Jakubowa a Józefowa mać, a
mać Zebedejoweju synow.

57. Hdyž pak bu wječor pozdźe, přińdźe jedyn bohaty čłowjek z
Arimatheje, z mjenom Józef, kiž běše tež sam Jězusowy wučownik.

58. Tón dźěše k Pilatej, a žadaše Jězusowe ćěło. Duž přikaza Pilatus, zo
by (jemu) ćěło date było.

59. A Józef wza ćěło, a zawali je do čisteho ruba;

60. a połoži je do swojeho noweho rowa, kotryž běše sebi do skały
wurubać dał. A wón přiwali wulki kamjeń k durjam rowa a woteńdźe.

61. Běše pak tam Marja Madlena, a druha Marja, kotrejž napřećo rowej
sedźeštej.

62. Na druhi dźeń pak, kiž je po přihotowanju k jutram, zeńdźechu so
wyšši měšnicy a Farisejscy k Pilatej,

63. a dźachu: Knježe, my smy so dopomnili, zo je tón zawjednik, hdyž
běše hišće žiwy, prajił: Po třoch dnjach stanu wot morwych.

64. Přikazaj teho dla, zo by row wobwarnowany był hač do třećeho dnja,
zo bychu trjebaj jeho wučownicy njepřišli a jeho njekradnyli a ludej
njeprajili: Wón je wot morwych stanył; a budźe tak najposledniše
zjebanje hórše, dyžli prěniše.

65. Pilatus dźeše k nim: Maće wojakow, dźiće, wobwarnujće (row), kaž
wěsće.

66. Woni pak woteńdźechu a wobwarnowachu row, hdyž běchu kamjeń
zapječatowali, z wojakami.

Staw XXVIII.

Jězusowe wot-morwych-staće. Jandźel wozjewja dwěmaj žónskimaj, zo je
Jězus wot morwych stanył, a Jězus zjewi so tymaj samymaj. Wojacy, kiž
běchu row wobwarnowali, dóstanu pjenjezy, zo bychu Jězusowe
wot-morwychstaće prěli. Naposledku zjewi so Jězus swojim japoštołam a
séele jich do cyłeho swěta, zo bychu wšitke ludy wučili a je křćili we
mjenje wótca a syna a ducha swjateho. Amen.

1. Po sahatowym wječorje pak, hdyž zaswita na prěni dźeń po sabaće,
přińdźe Marja Madlena a druha Marja, zo byštej row wohladałoj.

2. A hlej, sta so wulke zemjerženje. Přetož jandźel teho Knjeza stupi z
njebjes dele, a přistupi, a wotwali kamjeń, a sydny so na njón;

3. jeho wobličo pak běše kaž błysk, a jeho drasta kaž sněh.

4. Z bojosće před nim pak stróžichu so wojacy, a buchu kaž morwi.

5. Jandźel pak wotmolwi a dźeše k žónskimaj: Njebójtej so; přetož ja
wěm, zo wój Jězusa, kiž je křižowany był, pytatej;

6. Wón njeje tudy; přetož wón je wot morwych stanył, kaž je prajił;
pójtej a wohladajtej město, hdźež běše tón Knjez połoženy.

7. A dźitej spěšnje, a powjeztej jeho wučownikam, zo je wón wot morwych
stanył; a hlej, wón póńdźe prjedy was do Galilejskeje; tam budźeće jeho
widźeć; hlej, ja sym wam to prjedy prajił.

8. A wonej wuńdźeštej spěšnje z rowa z bojosću a z wulkeju wjesołosću, a
běžeštej, zo byštej to jeho wučownikam powjedźiłoj.

9. A hlej, Jězus zetka jeju a dźeše: Budźtej postrowjenej. Wonej pak
přistupištej, přimnyštej so jeho nohow, a modleštej so k njemu.

10. Na to dźeše Jězus k nimaj: Njebójtej so, dźitej, powjeztej mojim
bratram, zo bychu do Galilejskeje šli; tam budźa mje widźeć.

11. Hdyž běštej tej samej wotešłoj, hlej, přińdźechu někotři wot wojakow
do města, a powjedachu wyššim měšnikam wšitko, štož běše so stało.

12. A woni zhromadźichu so ze staršimi, a dźeržachu radu, a dachu wjele
pjenjez wojakam,

13. a dźachu: Prajće, jeho wučownicy su w nocy přišli a jeho kradnyli,
bjez tym zo my spachmy.

14. A budźe-li to wot bohota słyšane, naryčimy my jeho, a sčinimy was
bjez starosće.

15. Woni pak wzachu pjenjezy a činjachu, kaž běchu powučeni. A tuta
powjesć je so roznjesła bjez Židami hač do dźensnišeho dnja.

16. Ći jědnaćo wučownicy pak woteńdźechu do Galilejskeje na horu, hdźež
běše jim Jězus přikazał.

17. A widźiwši jeho modlachu so k njemu; někotři pak dwělowachu.

18. A Jězus přistupi, a ryčeše k nim a dźeše: Mi je data wšitka móc na
njebju a na zemi.

19. Dźiće teho dla a wučće wšitke ludy, a křćiće jich we mjenje wótca a
syna a ducha swjateho;

20. a wučće jich dźeržeć wšitko, štožkuli sym wam přikazał; a hlej, ja
sym z wami wšitke dny hač do skónčenja swěta. (Amen.)

Sćenje swjateho Marka.

Staw I.

Jan křćenik prěduje při Jórdanje. Jězus da so wot Jana křćić a dźe do
pusćiny, prěduje w Galilejskej, hdźež Symana, Handrija, Jakuba a Jana
powola, wuči we Kafarnaumje, hdźež nječisteho ducha wuhna a přichodnu
mać swj. Pětra a wjele druhich khorych wustrowi; potom prěduje wón tež w
druhich galilejskich městach, wuhonja złe duchi a wustrowja wusadneho.

1. Spočatk sćenja Jězusa Khrystusa, syna božeho.

2. Kaž je pisane w Isaiasu profeće: Hlej, ja sćełu swojeho jandźela před
twojim wobličom, kiž budźe twój puć přihotować před tobu.

3. Hłós wołaceho w pusćinje: Přihotujće puć teho Knjeza, čińće rune jeho
šćežki.

4. Jan křćiješe w pusćinje, a prědowaše křćeńcu pokuty k wodawanju
hrěchow.

5. A přikhadźeše k njemu won cyła židowska zemja a wšitcy wobydlerjo
Jerusalema, a dachu so wot njeho w rěcy Jórdanje křćić, wuznawajo swoje
hrěchi.

6. Jan pak měješe drastu z kamjelskich kosmow a kožany pas wokoło
swojich bjedrow, a jědźeše skopčki a lěsny měd. A wón prědowaše a dźeše:

7. Přińdźe mócniši, dyžli ja (sym), po mni; a ja njejsym hódny, zo bych
so skhilił a rozwjazał rjemjeń jeho črijow.

8. Ja sym was z wodu křćił, wón pak budźe was křćić z duchom swjatym.

9. A sta so, w tych dnjach přińdźe Jězus z Nazaretha z Galilejskeje, a
bu wot Jana křćeny w Jórdanje.

10. A hnydom wustupiwši z wody widźeše wón njebjesa wotewrjene a
(swjateho) ducha jakož hołbja dele stupić a wostać na sebi.

11. A hłós sta so z njebjes: Ty sy mój lubowany syn, na tebi mam
spodobanje.

12. A hnydom honješe jeho duch do pusćiny.

13. A wón běše w pusćinje štyrcyći dnjow a štyrcyći nocow, a bu
spytowany wot satana; a wón běše z dźiwimi zwěrjatami, a jandźeljo
słužachu jemu.

14. Hdyž pak běše Jan do jastwa podaty, přińdźe Jězus do Galilejskeje, a
prědowaše evangelium božeho kralestwa,

15. a dźeše: Čas je so dopjelnił, a bože kralestwo je so přibližiło;
čińće pokutu a wěŕće evangeliej.

16. A nimo ducy při morju galilejskim widźeše wón Symana a Handrija,
jeho bratra, kotrajž syće do morja pušćeštaj, přetož wonaj běštaj
rybakaj,

17. a Jězus dźeše k nimaj: Pójtaj za mnu, a sčinju, zo budźetaj rybakaj
čłowjekow.

18. A hnydom wonaj wostajiwši syée jeho sćěhowaštaj.

19. A ducy z tam trochu dale wuhlada wón Jakuba, Zebedejoweho syna, a
Jana, jeho bratra, kotrajž tež na čołmje swoje syće porjedźeštaj;

20. a wón jeju hnydom powoła. A wostajiwši swojeho nana Zebedeja we
čołmje z najatymi ludźimi sćěhowaštaj wonaj jeho.

21. A woni přińdźechu do Kafarnauma; a hnydom dźěše wón na sabaće do
synagogi nutř, a wučeše jich.

22. A woni spodźiwachu so na jeho wučbje; přetož wón jich wućeše, kaž
tón, kiž ma móc, a nic, kaž pismawučeni.

23. A běše we jich synagodzy ěłowjek, kiž měješe nječisteho ducha; a wón
wołaše,

24. a praješe: Što mamy my z tobu, Jězuso Nazarejski? Sy dha ty přišoł
nas zahubié? Wěm, štó ty sy, swjaty boži.

25. A Jězus jemu pohrozy a dźeše: Mjelč, a dźi z teho čłowjeka.

26. A nječisty duch torhaše jeho, a wołaše z wulkim hłosom, a wuńdźe z
njeho.

27. A wšitcy so dźiwachu, tak zo so bjez sobu prašachu a prajachu: Što
to je? Kajka je tuta nowa wučba? Wón poruča z mocu tež nječistym ducham,
a wone posłuchaja jemu.

28. A powjesć wo nim wuńdźe hnydom do cyłeje galilejskeje wokołnosće.

29. A hnydom wuńdźechu woni ze synagogi, a přińdźechu do domu Symana a
Handrija z Jakubom a z Janom.

30. Symanowa přichodna mać pak ležeše na zymnicu khora; a hnydom
prajachu jemu wo njej.

31. A přistupiwši zběhny wón ju, přimnywši ju za ruku; a hnydom wopušći
ju zymnica, a wona słužeše jim.

32. Hdyž pak bu wječor, a hdyž běše so słónco skhowało, přinjesechu k
njemu wšitkich khorych a wobsynjenych;

33. a cyłe město běše zhromadźene před durjemi.

34. A wón wustrowješe mnohich, kiž běchu čwilowani ze wšelakimi
khorosćemi, a wuhonješe wjele (złych) duchow, a njedaše jim ryčeć,
dokelž jeho znajachu.

35. A rano zahe stanywši wuńdźe wón, a woteńdźe na puste město, a
modleše so tam.

36. A Syman dźěše za nim, a ći, kiž běchu z nim.

37. A hdyž běchu jeho namakali, dźachu k njemu: Wšitcy tebje pytaja.

38. A wón dźeše k nim: Dźimy do najbližšich městačkow a městow, zo bych
tež tam prědował; přetož teho dla sym přišoł.

39. A wón prědowaše we jich synagogach a po cyłej Galilejskej, a
wuhonješe (złe) duchi.

40. A přińdźe k njemu wusadny, a prošeše jeho, a na kolena padnywši
dźeše k njemu: Chceš-li, móžeš mje wučisćić.

41. Jězus pak směli so nad nim, wupřestrě swoju ruku, dótkny so jeho, a
dźeše k njemu: Cheu, budź wučisćeny.

42. A hdyž běše wón to prajił, wopušći jeho hnydom wusad, a wón bu
wučisćeny.

43. A wón jemu pohrozy, a wuhna jeho hnydom prječ,

44. a dźeše k njemu: Hladaj, zo to nikomu njepowješ; ale dźi, pokaž so
wyššemu měšnikej, a wopruj za swoje wučisćenje, štož je Mójzes přikazał,
jim na swědčenje.

45. Wón pak wuńdźe, a poča wo tym ryčeć a tu powjesć roznjesć, tak zo
(Jězus) wjacy njemóžeše zjawnje nutř hić do města; ale wón běše wonka na
pustych městach, a přikhadźachu k njemu ze wšěch stronow.

Staw II.

Jězus prěduje we Kafarnaumje a wustrowja wićniweho, dźe k morju won,
hdźež nimo ducy Mateja powoła; dale ryči wón we Matejowym domje wo
posćenju, a zamolwja swojich wučownikow přećiwo Farisejskim, kiž so na
tym pohóršuja, zo éi sami na sabaće kłóski šéipaja.

1. A zasy dźěše wón do Kafarnauma nutř za někotre dny,

2. a bu słyšane, zo je wón we jednym domje, a zeńdźe so jich wjele, tak
zo žaneho města njemějachu ani před durjemi, a wón prědowaše jim (bože)
słowo.

3. A přińdźechu k njemu a přinjesechu wićniweho, kiž bu wot štyrjoch
njeseny.

4. A dokelž jeho njemóžachu k njemu přinjesć ludu dla, wotkrychu třěchu,
hdźež wón běše; a wotkrywši pušćichu łožo dele, na kotrymž wićniwy
ležeše.

5. Hdyž pak běše Jězus jich wěru widźał, dźeše wón k wićniwemu: Syno,
twoje hrěchi su tebi wodate.

6. Běchu pak někotři z pismawučenych, kiž tam sedźachu a we swojich
wutrobach myslachu:

7. Što tutón tak ryči? Wón Boha hani. Štó móže hrěchi wodawać, khiba Bóh
sam?

8. Jězus spózna hnydom we swojim duchu, zo woni sami při sebi tak mysla,
a dźeše k nim: Što maće wy tajke mysle we swojich wutrobach?

9. Što je łóžše, prajić wićniwemu: Twoje hrěchi su tebi wodate, abo
prajić: Stań, wzmi swoje łožo, a khodź?

10. Zo pak byšće wjedźeli, zo ma syn čłowjeka móc na zemi hrěchi
wodawać, (dźeše wón k wićniwemu,)

11. praju ći: Stań, wzmi swoje łožo, a dźi do swojeho domu.

12. A hnydom stany wón, a wza swoje łožo, a woteńdźe před wšitkimi, tak
zo so wšitcy dźiwachu a Boha khwalachu prajicy: Ženje njejsmy ničo tajke
widźeli.

13. A wón wuńdźe zasy k morju; a cyły lud přińdźe k njemu, a wón jich
wučeše.

14. A hdyž nimo dźěše, widźeše wón Levia, Alfeusoweho syna, při cłonicy
sedźo, a dźeše k njemu: Sćěhuj mje. A stanywši sćěhowaše wón jeho.

15. A sta so, hdyž wón we jeho domje za blidom sedźeše, sedźeše wjele
cłonikow a hrěšnikow sobu za blidom z Jězusom a z jeho wučownikami;
přetož běše jich wjele, kiž jeho sćěhowachu.

16. A hdyž pismawučeni a Farisejscy widźachu, zo wón ze cłonikami a
hrěšnikami jě, prajachu k jeho wučownikam: Přečo jě a pije waš mištr ze
cłonikami a hrěšnikami?

17. Hdyž běše Jězus to słyšał, dźeše wón k nim: Strowi njetrjebaja
lěkarja, ale khori; přetož ja njejsym přišoł powołać sprawnych, ale
hrěšnikow.

18. A Janowi wučownicy a Farisejscy so posćachu; a přińdźechu a dźachu k
njemu: Přečo dha so Janowi a Farisejscy wučownicy posća, twoji wučownicy
pak so njeposća?

19. A Jězus dźeše k nim: Móža dha so kwasni hosćo posćić, tak dołho hač
je nawoženja z nimi? Tak dołho hač maja nawoženju při sebi, njemóža so
posćić.

20. Přińdu pak dny, hdźež budźe nawoženja wot nich wzaty; a tehdy budźa
so woni posćić we tych samych dnjach.

21. Nichtó njepřišiwa zapłatu z noweho płatu na staru drastu; hewak
wottorhnje nowa zapłata wot stareho, a dźěra je wjetša.

22. A nichtó njelije nowe wino do starych sudobjow; hewak rozpuknje wino
sudobjo, a wino so wulije, a sudobja so skóncuja; ale nowe wino dyrbi so
do nowych sudobjow leć.

23. A sta so zasy, hdyž tón Knjez na sabaće přez žita dźěše, počachu
jeho wučownicy ducy kłóski šćipać.

24. Farisejscy pak dźachu k njemu: Hlej, čeho dla činja woni na sabaće,
štož njeje dowolene?

25. A wón dźeše k nim: Njejsće dha ženje čitali, što je David činił,
hdyž běše we nuzy, a sam hłódny, a ći, kiž běchu z nim?

26. Kak je wón do domu božeho w času wyššeho měšnika Abiathara nutř
stupił a wustajene khlěby jědł, kotrež njeběše dowolene jěsć, hač jenož
měšnikam, a kak je wón je dał tym, kiž běchu z nim?

27. A wón dźeše k nim: Sabat je sčinjeny čłowjeka dla, a nic čłowjek
sabata dla.

28. Tak je syn čłowjeka tež knjez na sabaće.

Staw III.

Jězus hoji zeskhnjenu ruku a wustrowja wjele druhich khorych; dale
wuzwola wón japoštolow a ryči přećiwo bohahanjenju Farisejskich, kiž
praja, zo wón złe duchi přez wyššeho złych duchow wuhonja; na posledku
wukładuje wón, štó je jeho mać, jeho bratr a sotra.

1. A wón dźěše zasy do synagogi; a běše tam čłowjek, kiž měješe
zeskhnjenu ruku.

2. A woni kedźbowachu na njeho, hač budźe na sabaće hojić, zo bychu
móhli jeho wobskoržić.

3. A wón dźeše k čłowjekej, kiž měješe zeskhnjenu ruku: Stuṕ do srjedźa.

4. A wón dźeše k nim: Je dha dowolene na sabaće dobrotu činié, abo zło,
žiwjenje zdźeržeć, abo zahubić? Woni pak mjelčachu.

5. A wón pohlada wokoło na nich z hněwom, a zrudźi so na sleposći jich
wutroby, a dźeše k čłowjekej: Wupřestrěj swoju ruku. A wón ju wupřestrě,
a jeho ruka bu zasy strowa.

6. Farisejscy pak wuńdźechu, a dźeržachu hny dom z Herodianami radu
přećiwo njemu, kak bychu jeho skóncowali.

7. Jězus pak woteńdźe ze swojimi wučownikami k morju; a wjele ludu z
Galilejskeje a Židowskeje dźěše za nim,

8. a z Jerusalema a z Idumejskeje,

Tuto wudaće noweho zakonja ma z dweju dźělow wobstać.

Prěni dźěl budźe sćenja a japoštołske stawizny, druhi dźěl pak
japoštołske listy a potajne zjewjenje swjateho Jana wobsahować.

Kóždy dźěl wukhadźa we jednotliwych zešiwkach po třoch listnach.

Prěni dźěl změje něhdźe dwanaće listnow, po tajkim štyri zešiwki, a
kóždy zešiwk ma 7 nsl. 5 np. płaćić, tak zo so na cyły prěni dźěl 1 tl.
předpłaća.

Kóždy je lubje prošeny, zo chcył tole nowe wudaće swjateho pisma, kotrež
ma nětěišemu stejišću našeje hornjołužiskeje ryče přisprawne być,
přećelnje podpjerać.

Ćišćał E. M. Monse w Budyšinje.
