Modlitwa

Za Wotwobrocżeṅo teje Drohoté ha Woda-Nuzé.

O Bożo! Kiż Té téch Khudéch Wucżek, téch ßwabéch Sélnoſcz, ha téch
zrudżenéch jedén móczné Tróſchtaṙ ßé. Twojey Bóhßkey Schoho-Moczé,
twojey jara wulkey Miwoſczi porutżamó mó tu Nuzu, tu Hubenoſcz. Tu
ſtéſknu Staroſcz, kotruż wṅėtziſchim drohim Tżaßu jich wełe ma, kiż ßo k
Tebi dowėṙa.

O Té Wóttzie ſchitkich téch, kiż Tróſchta ladaju! Nezadſṗ tu Żawoſcz, te
Sélzé, ha te Wowaṅo téchßaméch, kiż za Klėbom wodża, ha ṅikoho ṅimaju,
kiż bó tón jim wudżėliw; ha kotziż kaiż wódne Wowczé wokowo bwudża, ha
Paſtwé ṅenamakaju. Mó dṙe dérbimó zpóżnacż, zo tu te Razé twojeje
Sprawnoſczė ßami ßmó na ßo zcżahnéli, dokelż twoje Daré zlė wużiwali,
twoje Kazṅe pżeſtupili, ha twoje ſẇate Swowo tżaſto haṅili ßmó. Tohla
pak wėmó teiż, zo Té tón Bóh teje Smėlnoſczė ßé, kiż ſwoje Stworeṅa
lubuje, ha na naſchim Zubeṅu żanoho Spodobaṅa ṅima. Nepomṅ tohodla
naſchich ſtaréch Rėchow; hałe dai twojey Smėlnoſczi ſpėſchṅe pżedobócż,
ha kwatai nam z twojeju Pomoczu, pżetoż mó ßmó jara hubeṅi.

O Schohomóczné Bożo! Té Stworicżeṙo, ha ßam-Kṅeże teje Naturé! Kiż Té
ṅėdé téch Izrahelitaṙow w tey Puſcziṅe; Eliaßa pżi Rėczé, Daniela w tey
Laẇaczey Jaṁe tak dżiwṅe naßécżiw, ha tón Lud w tém Mėßcże Samarija z
jich Nuzé wumȯw ßé; Wobnoẇ nad nami tußamu twoju Mócz# pomhai nam
twojoho Mena-dla. Neißmó mó toho hódṅi, da jo tohla hodné, ha zaſwużi to
dóſtacż twói lubé Séhn Jėzuß Kréſtus, kotrohoż mó Tebi hako naſchoho
Srėdzicżeṙa ha Rétżṅika prėdkſtajamó, komuż Té ṅitżo zapowedżicż
ṅemóżeſch: ha kotrohoż Poßwuſchnoſcz, Sczerpliwoſcz, Krey, Kżiż, ha
Sṁercż, ſwojeje ṅeſkóncżneje Pwacżiwoſczė-dla, pżeważi ſchitku tu
Żadwawoſcz naſcheje Nepoßwuſchnoſczė, ha Zwoſczė. Pżelutui nas tu toho
twojoho Séhna-dla!

Pżeſtaṅ nas khoſtacż (ſchwikacż,) mo̓ czemó pżeſtacż rėſchicż. Popżei nam
k tomu toho Ducha teje praweje Pokuté, ha wzmi jenu rozkatu Wutrobu, na
kotreyż Té Spodobaṅo maſch, z nadnémai Wotżimai hoṙe. Wotwobrocż ſchitke
zrudne Pżipadé, Powodżeṅa wulkich Wodow, palatu Horczotu, wuhoṙaczu
Suchotu, zémnu Mokrotu, ha mokru Zému; Nepwódnoſcz, Krupé, Newedro;
ſchkódnu Mhu, każatu Pomedż; ſchon ṅeſtrowé ha ṅetżiſté Loft; teiż
ſchelaki ważaté ha żeṙawé Neṙad. Żohnui pak naſche Pola ha Wuki; dai jim
z powney Wóhu nadobné Zroſt, ha Pwódnoſcz; zo, déż mó z tém tżaßném
wobſtaraṅi, z tém to bochmó lėṗe za tém wėcżném khodżicż, Tebi ßwėrṅe
ſwużicż, ha twoju Dobrotu kwalicż móli; hacż mó teiż ṅėdé tam pżindżemó,
dżeż ßo żaneje Pótrėbé bojecż, hałe wełe jaczé jenoho pżenadobnoho
Naßécżeṅa na twojey Kraßnoſczi ßo nadżecż mamó.

Za to Cże proßémó pżez Jėzußa Kréſtußa twojoho Séhna, Kotréż z Tobu, ha
ztém ſẇatém Duchom kraluje do Wėcżnoſcze. Amen.

Jedén Khérluſch.

Wóß: Pżetżté, # rudżiſch Wutroba.

1. Kak dobré Té, O Bożo ßé! wo twojich Skutkach ſpodżiwné! Scho mudṙe
zawożiſch; Ta twoja ßmėlna Wutroba, jo za nas pżeczé hottowa.

2. Lej, ſchitkich Wotżi romadże tu wottżakuja na Tebe, zo ſchėch bó
naßécżiw; Ach! dai Jėdż koiżdom Stworeṅu, bódż w cżeſchkim Tżaßu z
Pomoczu.

3. Mó w naſchey Nuzé wowamo: O Wottzie! Klėba ṅimamó! jo jara drohi
Tżaß; tón Wód ßo ſchėṙi na Kraju, ha tżiṅi wulku Khudobu.

4. Tón Lud jo jara hubené, ha pże Staroſcziu z téſchené, ßei pota
Pomoczé; to Bohaté ṅerozpomṅi, wo czuzei Nuzé ṅerodżi.

5. Tak ßé Té, lubé Wóttzie, czéw; ßé nam tu Żiwnoſcz wotcżahnéw! Scho
naſchich Rėchow-dla; mó dérbimo teiż póznacż to, zo ſprawna Schtrafa nam
to jo.

6. Ha dokelż kóiżdé żawoſczi, zo Klėba ṅima k Żiwnoſczi, da praje
prajimó: Kiż nas jo predé zeżiwiw, tón jo nam ṅėtko pżikrótziw.

7. Pak tohla mó ßo ſtéſknoſczicż tu ṅechamó, ha rozrudżicż; ſchak Té nam
pomhacż wėſch; mó pótamo twoj’ Wobletżo, Ach! wußwóſch naſche Wowaṅo.

8. Wone dṙe pak teiż wėrno jo, ha deṙe dopomṅimó ßo: zo, déż nam dobro
bė, mó ṅekhodżachmó za Tobu, ha ṅemóßlachmó na Nuzu.

9. Mó dachmó ßebi dobro bócż, ha to ṅėkotré kraßné Krótż, ze ſchelkim
Weßélom; Mó dachmó khudém Ludżom hicż, ßo nochczéchmo k ṅim wobrocżicż.

10. Teiż ṅebė naſche Żiweṅo, zo bó ßo Bohu lubiwo; mó zabowachmó to. Nėt
dérbimó to dopóznacż, zo Bóh nas móże ſchtrafuwacż.

11. Té pak, mói Bożo, zamóżeſch nas wokżewicż, déż, ha kaiż cżeſch, kaiż
ßo Cżi ſpodoba; Pżetoż ta twoja Smėlniwoſcz jo ẇetża, déżli naſcha
Zwóſcz.

12. Da ṅech nam twoja Dobrota zaß pomha twojho Mena-dla; Té wėſch tón
zrudné Kraj ze Żohnuwaṅom napelṅicż, jón z nowém Tróſchtom zẇeßélicż.

13. Ach wobſtarai nas w Drohocże, ha Klėb dai wódney Khudobe, ſchak ßé
tón ſtaré Bóh! Té wėſch to zdruhich Krajow wzacż, ha dobréch Ludżi
pżipoßwacż.

14. Hnui teiż téchßaméch Wutrobé, kiż maja Zbótk, ha Romadé; zo ßmėła
woṅi ßo, naiẇaczé pak nad Khudémi, jich zẇeßélili z Darami.

15. Dai nam pak to teiż woßebṅe: zo bóchmó ſchiczé romadże twu Nadu
zdżerżeli; pżetoż wot ṅeje ßameje ſcho pżindże, ſchtoiż jo ſpomożne.

16. Ha wutż nas ṅėtko Pokutu, ſtwoṙ do nas tżiſtu Wutrobu, dai nowe
Żiweṅo; zo bóchmó Tebe pótali, ha lėṗe Cże poßwuchali.

17. Tak budżeſch nam teiż żohnuwacż, zo ṅebdże Klėba brachuwacż; dacż
Lėta pwódṅiſche; tu nebdże cżiſchcżecż Khudoba, ha prudżicż żana
Zrudoba.

18. Dżak za to czemó wotwożicż, ha twoje Skutki wulczé kcżicż, O
Wóttzie! wobſtaiṅe; ṅech jo ta Nuza krajowna Cżi wot ſchitkich
porutżena.

19. Ha po tom, dai Té ṅėdé nam ſchėm Zbóżṅe teiż pżincż k Tebi tam do
twojho Krałeſtwa; dżeż ṅebdże żane Tradaṅo, hal’ naſtaine Naßécżeṅo.

20. Tżeſcz bódż tom Wóttzei Wėrſchnomu, ha joho Séhnei lubomu, teiż
Duchei ſẇatomu; za ſwoje Dohma-Póttaṅo, ſchak jo to nam tu dobre ſcho.

Mėrkui: zo tón Wóß pola teju dweju poßłeneju Réncżkow kóiżdoho Rjadka
(Verſa) ṅebudże wrócżané, kaiż wo tém Khérluſchu: Pżetżo ßo rudżiſch
Wutroba; hałe ſpėwa ßo pżeczé dałe; ſchitke Rjadki ſpochi.
